3 CATASTROPHES I HAPPILY SURVIVED

15.06.2019

english below ↓


Rodo Guadarrama přežil tři katastrofy - zemětřesení v Mexico City, bombový útok v Londýně a nukleární hrozbu ve Fukušimě. Divákům v Divadle DISK se snažil svůj zážitek zprostředkovat.

Už při příchodu to temného sálu a usazení na zem se dal očekávat jedinečný zážitek. Ze stropu visel obrovský lustr připomínající jaderný reaktor a z propadliště pod ním se linula oblaka páry. Dvě postavy v ochranných oblecích naprosto synchronními a exaktními pohyby kolem reaktoru rozmístily vejce. K celému procesu přistupovaly až rituálně a s velkou mírou posvátnosti. Až na konci první části se diváci dozvěděli, proč se vše točilo kolem vajec, Rodo si je totiž v osudné chvíli vařil k snídani. Tímto mluveným vstupem do jinak nonverbální scény se sice celá situace odlehčí, ale zároveň shodí vybudované napětí a adekvátně katastrofickou atmosféru.

V druhé části jsou na zemi usazení diváci vyzváni, aby si dokonce lehli a zavřeli oči. Následujících 8 minut za zvuku industriální a silně nepříjemné hudby pouze leží. I přes agresivní hudbu je celá situace ale značně uklidňující. Zcela kontrastní je potom výstřel, který se ozve z ničeho nic a všechny zrelaxované přítomné velmi rozhodí. Stejně jako se to stalo při bombovém útoku v Londýně.

Poslední část bohužel nešťastně začíná i končí. Moment, kdy se ozve ze tmy výstřel, je velmi silný a sugestivní. Poté je divákům pouze řečeno, aby se zvedli a popošli o kousek dál. Tím je zcela zničeno napětí, na kterém se od začátku pracuje.

Bohužel i závěr inscenace dopadl příznačně docela katastrofálně. Poslední část vypráví o zemětřesení a má být zakončena puštěním pračky, která shodí modely budov. Jenže pračka odmítla spolupracovat, a tak konec celé inscenace moc dobře nevyzněl. 3 Catastrophes I happily Survived vyniká hlavně svébytnou a monstrózní scénografií.

Úroveň a kvalita jednotlivých scének ale postupně upadá, poslední část je hlavně o vyprávění, bez většího důrazu na divákovo vcítění se do hlavního hrdiny a jeho stavu. Chápu autorovu snahu o odlehčení situace. Pokud je ale ústředním tématem inscenace přežití tří katastrof, je takové znevážení trochu kontraproduktivní. 



Rodo Guadarrama survived three catastrophes - an earthquake in Mexico City, a bomb attack in London and a nuclear threat in Fukushima. He tried to relay his experience to viewers in DISK Theater.

As soon as one enters the darkened hall and sits on the floor, they can expect a unique experience. A giant chandelier, which resembled a nuclear reactor, hung from the ceiling and clouds of vapor billowed from a trapdoor beneath it. Two figures in protective suits distributed eggs around the reactor with perfectly synchronized and exact motions. Their approach to the process was almost ritualistic and with a large degree of holiness. It was not until the end of the first portion that the viewers learned why everything revolved around eggs - Rodo was having them for breakfast during the fateful moments. This spoken input into an otherwise nonverbal scene lightens the whole situation, but it also deflates the built tension and adequately catastrophic atmosphere.

In the second part, the sitting audience is asked to lie down and close their eyes. They spend the next 8 minutes lying down, accompanied by the sound of industrial and highly unpleasant music. In spite of the aggressive music, the whole situation is rather relaxing. Contrasting this is a sudden shot, which sounds suddenly and highly unsettles everyone present. Just like during the bomb attack in London.

Sadly the last portion had both an unfortunate beginning and end. The moment when a shot sounds from the darkness is very strong and suggestive. Afterwards the audience is just told to stand up and move a little further. This completely ruins the tension which has been utilized since the beginning.

Unfortunately even the finale of the staging was topically quite catastrophic. The last part talks about the earthquake and is supposed to end with a washing machine being turned on and knocking down models of buildings. However, the washing machine refused to cooperate and so the end of the staging wasn't quite as impressive. 3 Catastrophes I happily Survived excels mainly in its peculiar and monstrous scenography.

The level and quality of individual scenes gradually drops, with the last part being mainly narration without much focus on the viewer empathizing with the protagonist and his position. I understand the author's attempt to lighten the situation. But if surviving three catastrophes is the core topic, this devaluation is somewhat counterproductive.

Laura Zemanová


PŘEKLAD: František Nový