ALICE - TO DA OR NOT TO DA?

10.06.2019

english below ↓


Co má společného Alenka v říši divů a dadaismus? Možná nic, možná neuchopitelnost, nahodilost nebo hravost. Jisté je, že je spojuje inscenace Alice - to Da or not to Da? (Aristotle University of Thessaloniki). Dva zdánlivě nesourodé celky propojuje práce se scénografií a materiálem - tedy především papírem.

Alenčino putování od pádu do díry až po návrat domů je ilustrováno hned na několika úrovních. Přes projekci, přes stínohru s papírovými loutkami a nakonec i skrz živé herce na scéně. V těchto třech liniích se odehrává esteticky hladivá koláž obrazů na hudebním podkladu. Králíci, housenka, kocour, srdcová královna nebo padající dívka se prolínají, zvětšují a zmenšují v rychlém tempu. Všechny tvary působí čistě a připomínají estetiku vloček vystříhaných z papíru. Zcela jednoduchými principy vytváří tvůrci na scéně komplexní fantazijní svět. Příběh není důkladně převyprávěn, naopak je k němu odkazováno vizuálně. Rychle se střídající obrazy na třech promítacích plátnech nakonec ze všeho nejvíc připomínají šmouhy, které může člověk vnímat, když padá někam hluboko pod zem.

Oslava ke stoletému výročí dadaismu poměrně hrubě přerušuje naivní a hravou první část, aby naplno vstoupila ve své nesmyslnosti a neohrabanosti. Herci parafrázují známá díla tohoto uměleckého směru v kartonových celotělových kostýmech ucha, nosu, pusy a oka. Nesourodý slepenec hudby, textu a drobných scének sice odkazuje k absurditě a celkové podstatě dada, ale zároveň se až příliš snižuje k náladě školních přehlídek. Mnohem silnější tedy pro mě zůstává vložená energie studentů herectví, kteří se s groteskností ve tvářích a pohybech pasují s nesmyslnými lavinami slov. Nakonec začnou vyhánět diváky ze sálu - potřebují se taky přece v klidu umýt. "The show is over!" Jejich dada je hrou v kartonových kostýmech. A jaké je to vaše? 



What does Alice in Wonderland have to do with dadaism? Maybe nothing, maybe the intangibility, randomness and playfulness. What is certain is that they are united in the staging Alice - to Da or not to Da? (Aristotle University of Thessaloniki). The two seemingly discordant wholes are joined by the work with scenography and material. Meaning mostly paper.

Alice's journey, from her fall down the rabbit hole to her return home is illustrated on multiple levels. Projection, shadow play of paper puppets and finally live actors on the stage. These three lines form a stage for an aesthetically comforting collage of images with a musical background. Rabbits, caterpillars, a cat, the queen of hearts and a falling girl intermingle, grow and shrink at a rapid pace. All shapes seem clear and resemble the aesthetic of paper snowflakes. The authors use very simple principles to create a complex world of fantasy on the stage. The story isn't told in full detail, it is visually referenced instead. Images rapidly changing on three projection screens end up resembling smudges which one may perceive when falling somewhere deep underground.

The naive, playful first portion is rather abruptly interrupted by the celebration of the hundredth anniversary of dadaism, which enters in its full absurdity and awkwardness. The actors paraphrase well-known works of this artistic style dressed in carton full body costumes of an ear, a nose, a mouth and an eye. While this discordant patchwork of music, text and minor scenes references the absurdity and general concept of dada, it stoops a bit too much to the mood of school parades. And so I remain more impressed by the energy of the students of acting, who, with grotesque expressions and motions, struggled with a ludicrous abundance of words. Ultimately they start chasing the audience out of the auditorium - after all they have to wash themselves in peace "The show is over!" Their dada is a game in cartoon costumes. And what is yours?

Ema Šlechtová


PŘEKLAD: František Nový