ANAEMIA

09.06.2019

english below ↓



Kanadský soubor Tooth n' Fang uvedl v Divadle X10 inscenaci Anaemia, čili chudokrevnost. O nedostatku krve se ale rozhodně nehrálo.

Už při příchodu do sálu divák spatřil několik průhledných hadiček natažených od technického pultu přes celé jeviště až k performerovi. Stál v jakémsi bazénku, oděn v bílém rouchu, částečně připomínajícím tradiční kostým Pierota, částečně snad až panenku Marii či klauna z filmu To.

Vedle performera seděla na židli žena, opět celá v bílém. Její kostým evokoval mundúr sestřičky z psychiatrické léčebny. Po celou dobu trvání performance žena nikterak nereagovala, jen se apaticky dívala před sebe a na klíně držela tikající metronom. Pravidelný rytmus po několika okamžicích přiváděl diváka k šílenství a tím byl umocněn celý dojem léčebny, či ústavu pro psychicky choré.

Kromě pravidelného zvuku metronomu se rozhlehlým a ponurým divadlem nesly i gregoriánské chorály, které odkazovaly k náboženské rovině performance. Výběr hudby se stal pro tak prostředkově úspornou inscenaci klíčovým. Mužský zpěv dunící sklepním prostorem naháněl hrůzu sám o sobě, nemluvě o situaci, která následovala.

Druhý muž, naopak celý v černém, postupně pouštěl do natažených hadiček umělou krev. Už tento výjev, připomínající odběry krve u lékaře, znervózňoval určitou část diváků. Hadičky byly připevněny na různých částech performerova bílého roucha, které se postupně zbarvovalo, až bylo od krve celé.

Vizuálně velmi syrový a strhující výjev však nebyl nijak dále rozvinut. Performer byl sice ve svalové tenzi a postupně si prohlížel zabarvené části svého roucha, nic víc se ale nestalo. Jedinou změnou bylo asistované svléknutí zkrvaveného oděvu ke konci samotné performance.

Anaemia se pro mě nese v duchu nevyužitého potenciálu. Spojení unikátního prostoru Divadla X10, gregoriánských chorálů a posléze krvavého roucha se postaralo o raketový start performance plné napětí a očekávání, které ale přišlo vniveč.



Canadian troupe Tooth n' Fang presented a staging Anaemia, bloodlessness, in Divadlo X10. Yet the lack of blood was certainly not an issue.

As soon as they enter the room, the viewer can see a number of transparent tubes stretching from the technical counter across the whole auditorium all the way to the performer. He stood in some kind of pool, dressed in a white gown, resembling in part the traditional costume of Pierrot, in part almost virgin Mary or the clown from the movie It.

On a chair next to the performer sat a woman, also dressed in white. Her costume evoked the garb of a nurse in a mental institution. Throughout the performance the woman didn't respond in any way and only apathetically looked ahead, holding a ticking metronome in her lap. After a few moments the regular rhythm of the metronome started driving the viewer crazy, amplifying the impression of a mental institution or an asylum.

In addition to the steady sound of the metronome, the sounds of gregorian chants carried through the large, austere theater, pointing to the religious level of the performance. Thus the choice of music became key to this very materially economical staging. Male singing booming through the cellar space inspired fear on its own even without the events that followed.

Second man, dressed in black slowly released artificial blood into the tubes. This sight alone, reminiscent of taking blood at the doctor's, worried some viewers. The tubes were fastened to various parts of the performer's white robe, which gradually changed color until it was completely bloodstained

This visually very raw and captivating display wasn't expanded on any further though. Performer was in muscle tension and slowly inspected the stained parts of his gown, but nothing else happened. The only change was an assisted stripping of the bloodied garment at the end of the performance.

For me, Anaemia has a spirit of unused potential. The fusion of a unique venue of Divadlo X10, gregorian chants and eventually the bloody gown ensured a rocket start for a performance filled with suspense and anticipation, which was squandered.

Laura Zemanová


PŘEKLAD: František Nový