ARCHA THEATRE INTERNATIONAL SUMMER SCHOOL

15.01.2020

#TIŠTĚNÉČÍSLO Na sklonku léta se v Divadle Archa setkává dvacet mladých umělců ze všech koutů světa. Mattīs je filmovým scénáristou z Litvy. Irina má rusko-německé kořeny, ale právě se stěhuje do Londýna - je přijata na London Academy of Dramatic Arts. Tingyu je z Japonska, ale studuje performativní umění v Jeruzalémě. Nazanin se narodila v Teheránu, kde studovala loutkové divadlo, nyní žije ve Vídni a věnuje se transdisciplinárnímu umění. A já! Studentka DAMU bojující se svojí schizofrenní osobností, kterou definuje jako něco mezi herečkou a kritičkou. A která se místo vytoužené divadelní abstinence přihlásila do Archy, ve snaze najít pro svoji rozdvojenou osobnost nějaké východisko.

Divadlo Archa se na dva týdny proměňuje v laboratoř experimentálního divadla, která je naplněna kurzy, workshopy a přednáškami. Vytváří přátelskou atmosféru, která je ideálním základem pro hru a svobodné tvoření bez bariér. Nabízí účastníkům možnost si rozšířit svoji zkušenost ve formách jako je devised theatre či social specific theatre.

První týden se všichni účastní čtyř hlavních ateliérů. Já si vybírám Janu Svobodovou, která nás seznamuje s metodou Anne Bogart - Viewpoints. "Úhly pohledu" jsou technikou zaměřující se na kompozici, která funguje jako médium pro přemýšlení o pohybech, gestech a tvůrčím prostoru. I když se považuji za roztržitého člověka, všechna cvičení mě zcela vyklidňují a přivádí mě k hluboké koncentraci. Chvíle, když začnete překvapovat sami sebe, jsou k nezaplacení. Aniž bych věděla jak, začínám reagovat a přinášet do různých cvičení kreativní impulsy. To je nejspíš ta kýžená bezprostřednost, o které všichni mluví! Úhly pohledu dokazují, že někdy stačí důsledně následovat jednoduché, ač absurdně znějící úkoly, abychom objevili nám neznámé. Mezi lektory vedoucí další ateliéry patří umělci jako Philipp Schenker, Jaroslav Hrdlička a Jan Burian ml. Zaměřují se na multimediální tvorbu a video, práci se zvukem nebo objekty. 

Devízou celého programu je jeho mezinárodní přesah. Nejen díky účastníkům, ale předně díky mnoha zahraničním hostům, kteří do Archy přijíždí, s cílem sdílet své poznatky a praktické zkušenosti ve formě interaktivních přednášek. Hostem je v tomto roce například spisovatel a filosof Pieter De Buysser anebo mezinárodní specialista a poradce v oblasti divadelního umění Robert Palmer.   

Holandský režisér Henk Keizer nám prezentuje své sociálně angažované projekty, v kterých je sociální událost či situace podnětem k divadelní akci. Henk Keizer pracuje s cílem propojit městské a venkovské komunity a propaguje participativní a kolaborativní umělecké akce. Ve své přednášce "Get out of the theatre" s podnázvem "Dig where you stand and get connected" vypráví o spolupráci se specifickými komunitami. Nejvíce mne zaujme imerzivní představení divadelní skupiny Dogtroep, které se odehrává v belgické věznici. Performery představují herci, ale zároveň "opravdoví" vězni. V průběhu show se ocitáte s vězni v zamčené cele nebo si s performerem potřesete rukou, aniž byste věděli, zda podáváte ruku zlodějíčkovi anebo sériovému vrahovi. 

Skupina Dogtroep nevyhledává vybydlené industriální a průmyslové zóny, které je uměním třeba znovu oživit, ale naopak hledá místa, která skrývají příběhy pracujících lidí. Díky navázané spolupráci se zaměřuje na rozpory v sociální sféře, tamní aktuální sociální, ekonomické a morální problémy. V kreativním procesu si tvůrci kladou klíčové otázky: Jak se můžeme napojit na lidi a jejich život? Co jim sami můžeme nabídnout a co na oplátku mohou předat oni nám? Co je na příběhu oné skupiny to klíčové, proč a komu je důležité tento příběh sdělit? Prostřednictvím vznikající divadelní akce je pak možné rozvíjet navázané sociální vztahy a pozorovat jejich proměnu. Svou přednášku entusiasticky zakončuje citátem spisovatele Johna Bergera - "Listening is an active act."

Tyto inspirativní přednášky se protínají v mnoha bodech, které se mi při práci a studiu navrací. Často ve mně jejich slova probouzí myšlenkové pochody: Divadlo v sobě můžeš rozvíjet pouze, pokud neztratíš svoji hravost, zvědavost a touhu vrhat se do neznámého a neprozkoumaného. Neustále zkoumej, jak se ty a tvé tělo vztahuje k prostoru a společnosti, v které se právě ocitáš. Když posouváš své limity, vzniká něco nepopsatelného a zvláštního. Dostáváš se tak za hranice svojí fantazie, svých slov a myšlenek.

V posledních dnech využíváme nabytých zkušeností a sami vytváříme performance. Nadcházející úkol je pro mě vyčerpávající a emocionálně náročný - komunikuj, vyjednávej a začleň se. Úkol zní: sami se rozdělte do skupin a vyberte si jakýkoliv prostor, který divadlo Archa nabízí. Jedni obydlují požární schodiště, druzí jsou v hlavním sále a má skupina se usídlila v monumentální šatně. Archa poskytuje nevšední zkušenost tvorby bez předem určeného konceptu - v omezeném čase si hraj, inspiruj se pouze prostorem, stěnami kolem tebe, objektem, který se náhodou válí v rohu nebo světlem, které bliká nad tvojí hlavou. To vše může být inspirativní zdroj. Reflektuj a doveď svoji hru v orámovaný umělecký tvar.

Letní škola v Arše přináší množství zajímavých informací, které mě přivedly k probourání myšlenkových bariér o tom, co divadlo je a co by teprve mohlo být. Často mi vyvstávají texty Jerzyho Grotowského. V jeho laboratoriu docházelo ke střetu kultur a jazyků, experimentovalo se a obnažovala se samotná podstata lidství. Nejspíš jsem nepronikla do takové hloubky jako Grotowski, ale díky Letní škole jsem došla k důležitému poznání. Na divadelní tvorbu se nyní dívám zcela jinýma očima než při mém studiu herectví na Pražského konzervatoři či studiu Teorie a kritiky na DAMU. Práce v takto rozmanité mezinárodní skupině je paradoxně osvobozující výzvou. Spolupráce s umělci, kteří fungují ve zcela odlišném kulturním módu než vy, přináší mnoho nedorozumění a chyb, které jsou vždy tím nejinspirativnějším podnětem. Všechny tyto impulsy mají veliký vliv na komunikační možnosti a schopnosti. Během workshopů je zajímavé pozorovat, jak se v nově vzniklém prostředí rychle vytvoří nový jazyk, emocionální i fyzický, díky němuž komunikace probíhá snadněji a vede k novým uměleckým poznatkům

Archa mi ukázala divadlo, které má sílu být sociálně a politicky angažované, a které by mělo neustále svá pravidla a hranice překračovat, aby docílilo chtěné živosti a dravosti. Najednou mnohem intenzivněji vnímám divadlo jako hybnou sílu, která vede k lidskému kontaktu a změně. Divadlo, které inspiruje diváka, aby vystoupil ze své pasivity a také jednal. 

Magdalena Malinová