CAMPQ? S PŘÍPRAVOU JSME V POLOVINĚ

17.05.2019

#CAMPQ4 Chladné, šedivě deštivé, odpoledne na ostrově Štvanice, rozblácené cesty tu a tam zasypané hrubým štěrkem. Všude kolem pospojované plechové hrazení s logy Metrostavu, které všichni známe z rozkopaných pražských ulic. Jen nejvyšší z nás přes něj můžou vidět vršky barevných stavebních buněk a kontejnerů a hromady nasypané zeminy. Úzký vstup do polotmy zeleného vojenského stanu a mrazení v zádech. Tvůrci noční imerzivní inscenace CAMPQ, která během Pražského Quadriennale třikrát rozžije český výstavní pavilon, odtajňují podrobnosti její přípravy vskutku v imerzivním stylu. 


Česká republika bude mít na Pražském Quadriennale dva výstavní prostory. Ten první, zvaný "terminál", je menší a bude se nacházet na soutěžní výstavě zemí a regionů v prostorách Průmyslového paláce na Výstavišti. Mimo jiné bude sloužit k tomu, aby se návštěvník PQ mohl podívat, co se děje v tom druhém tady na Štvanici.

Podle Pavlíny Šulcové, výkonné ředitelky PQ, by sice produkce festivalu byla raději, kdyby všechny vystavující země zůstaly na holešovickém Výstavišti, ale čeští umělci se nedali spoutat. Zabrali pro svoji výstavu celý západní cíp vltavského ostrova Štvanice. A nejen to. Tvůrčí tým složený ze tří různých divadel připravuje největší imerzivní inscenaci v historii českých zemí, která má zážitky návštěvníků ještě umocnit.

Ivo Kristián Kubák, jeden z režisérů CAMPQ, k tomu říká: "Imerzivní forma expozice je zvolena proto, že frontální vystavování scénografie se už mnoho let ukazuje jako překonané. Je lepší, aby si diváci výstavu okusili na vlastní kůži. A inscenace, která ji ještě oživí, je vlastně ideálním spojením."

Je to skutečně tak. Celý český pavilon je vlastně jeden velký internační tábor, ve kterém se realizuje devět scénografů spolu s light a sound designéry. Je rozdělen na vnitřní a vnější část, přičemž obě jsou obehnány vysokým hrazením. Ve vnitřním táboře je umístěno několik přepravních kontejnerů a stavebních buněk, jejichž interiéry slouží právě jako výstavní prostory. Během deseti festivalových dní bude celý tábor volně přístupný. Může ho navštívit kdokoli, bez vstupenky či akreditace, vždy od desíti hodin dopoledne. Zavírací doba je stanovena na 18.00 s tím, že ve dnech, kdy se hraje, bude zkrácena.

Že česká výstavní plocha bude pojata jako záchytný tábor pro imigranty, vychází z příběhu inscenace. Kontejnery v táboře totiž prozatímně obývají mimozemské kmeny, které se za pomocí lidských pracovníků připravují na integraci mezi pozemšťany. Sepjetí výstavní plochy a divadla je tedy od začátku velice pevné. Tvůrci dokonce podotýkají, že přípravy obojího jsou nyní zhruba v polovině.

Martina Schlegelová, vrchní režisérka CAMPQ, vysvětluje, v čem je inscenace unikátní: "Předpokládá naprostou volnost pohybu diváka. Herecká akce probíhá i na pětadvaceti místech zároveň, ale i tak by si každý měl být schopen poskládat nějaký smysluplný příběh. Interakce s herci není nutná, ale je dovolená. Netváříme se, že divák není, protože i on má v příběhu přesně danou funkci. Tohle je na přípravu nejtěžší, protože je tu velký prostor pro neodhadnutelné skutečnosti, které můžou nastat. Navíc odhadujeme, že diváků bude něco mezi dvěma a čtyřmi sty. Počítáme i s nečesky mluvícími návštěvníky. Máme pro ně připravené tipy, jak se po táboře pohybovat. Jazykem příběhu je čeština, ale budou tu i herecké akce, které nevyžadují znalost jazyka, a postavy, které mohou mluvit anglicky."

Jedinečné je i to, že po skončení PQ bude celý obrovský tábor převezen do Českých Budějovic, kde bude na náplavce opětovně smontován a v jeho prostorách se v září odehrají ještě další dvě reprízy pro jihočeské diváky.

Lukáš Průdek, ředitel Jihočeského divadla, to komentuje slovy: "Jsme divadlo, které se snaží své publikum neustále překvapovat, přinášet něco originálního, a toto je jedno z velkých překvapení, které chystáme. Pro mě je CAMPQ jakási meta a jsem rád, že právě jeho představením můžeme zahájit následující výroční sezónu, kdy slavíme sto let založení souboru, zároveň dvě stě let budovy Jihočeského divadla a sedmdesát let Malého divadla."

A samotný prostor vnitřního tábora? Nejvíc ze všeho zatím připomíná obrovské staveniště. Pokud přistoupíte na hru, je celkem snadné uvěřit, že se Praha dozvěděla o vlně imigrantů z vesmíru a právě teď pro ně na ostrově narychlo buduje izolovaný tábor, kde by je internovala. Všude haldy skryté ornice, pracovně natahané kabely s elektřinou, bláto, igelitové pytle, stavební buňky s logy Metrostav a Subterra. Jediné, co chybí, je hemžení dělníků v přilbách, ostnatý drát a nápisy "Nepovolaným vstup přísně zakázán."

Číst si jen prospekty, a pak stát skutečně na místě, je obrovský rozdíl. Z tábora, třebaže z poloviny nehotového, vane silná atmosféra už nyní. Tak se přijďte za tři týdny podívat, třeba i jen přes den. Určitě to bude stát za to.

Martin Tilšar.