CO VŠECHNO UDĚLÁME PRO PENÍZE

10.03.2021

#COVIDOVÉZÁPISKY #MARTIN: Lidská společnost vinou vlastní rozmařilosti dospěla do svízelného bodu. Již minule jsem hovořil o tom, jak je těžké sehnat zaměstnání na volném trhu práce, když za sebou vláčíte dva vysokoškolské tituly. Ještě horší, než překvalifikovanost žadatelů o pracovní místo, je jejich velké množství. Vinou toho zatraceného pokroku jsme se totiž připravili o spoustu a spoustu pracovních míst a téměř jediné, co zbývá, jsou do značné míry fiktivní pozice v oblasti služeb. Na ty se pak dere mnoho desítek zájemců.

Jak má ale personalista poznat mezi tou horou blbostí, která mu každý den přijde do mailu, kdo je kdo a kdo se na co hodí? I zrodil se fenomén tzv. motivačních dopisů. A to je mi důvod k většímu zamyšlení.

Můj tolik oblíbený filozofický rozklad pojmu peníze a jejich hodnot tentokrát nechme stranou. Spokojme se a vyjděme z tvrzení, na kterém se, doufám, shodneme, že peníze dnes potřebuje pro zachování základních životních funkcí každý.

Ale co všechno jsme pro ně ochotní udělat? A co všechno po nás za peníze někdo může chtít? Zatímco někdo ničí své tělo i zdraví v temné prašné šachtě, jiný rozbíjí svůj biorytmus na nočních směnách, třetí je uvnitř letadla v jedenácti tisících metrech denně vystavován jadernému záření z vesmíru a někdo úplně další třeba točí porno.

Než jsem se nadál, zjistil jsem, že i já pod tíhou okolností provozuji cosi velice nejapného. Lžu. A to jsem, prosím, ještě nevydělal ani korunu.

Jako člověk nenávidím lež a chtěl bych žít ve světě, kde každý říká, co si myslí. Ale jako uchazeč o práci musím teď několikrát denně lhát lidem do očí, a to i na papíře. Motivační dopis totiž již svou podstatou mnoho prostoru k upřímnosti neotevírá, neboť je prý vždy potřeba zmínit tyto body: Proč chcete pracovat pro naši společnost? V čem vynikáte? Čím pro nás budete přínosem? Jaké dřívější pracovní zkušenosti u nás využijete? Jaké výzvy pro vás tato pozice otevírá? Proč jste pro nás ten pravý?

No... Přiznávám, že u většiny firem by moje upřímná odpověď na všechny otázky byla: "Nevím." To ale přirozeně nemůžete napsat. A protože jsem absolvoval technickou i uměleckou školu, je můj rozptyl pracovních možností dosti velký. A tak tedy přesně podle doporučených postupů v každém motivačním dopise každé jedné firmě tvrdím, že jsem rozhodně ten pravý, i když vím, že nejsem, a propadám samochvále ve snaze vlísat se za každou cenu do přízně lidem, které jsem v životě neviděl a o kterých jsem nikdy ani neslyšel.

A výsledek? Jen asi 30 % firem na takový výdej hanby, času a energie odpoví zamítavě. Ostatní mlčí. Jsem možná blázen, ale věřím, že i když někomu pošlete dopisní bombu, sluší se odpovědět: "Děkujeme," případně připsat lakonickou větičku: "Nemáme zájem."

Tyto tanečky připomínají mi nejspíše všechny ty nesmysly okolo prvního rande. Obě strany vědí, že nic z toho, co se děje, není pravda, každý se snaží udělat dojem. Člověk je zbytečně nervózní a čím déle je srážen k zemi odmítáním či nevšímavostí, tím hůře se mu vstává, až nutně přijde okamžik, kdy už nevstane. Bohužel stejně jako nemůžete zničehonic holce říct: "Jsem očarován tvým vypadáním, pojďme spolu chodit, abychom zjistili, jak by nám to šlo," také zjevně nemůžete firmě napsat: "Jakápak motivace? Abych se občas najedl a vyspal, potřebuju peníze a udělám pro ně cokoliv, třeba i u vaší společnosti..."

Ale chcete-li něco získat, první rande i motivační dopis jsou věci, kterou zkrátka musíte udělat. A stejně jako budeme svým dívkám a chlapcům ve světle svíček dál lhát do očí a budeme hrát i tuhle dopisní hru, kterou nejspíš nikdo neumí a nikdo jí nerozumí. S tím rozdílem, že tahle hra je vlastně hazardní, neboť v ní jde o peníze.