COMPOSITUM ÚZKOSTNÝCH IMPRESÍ

20.05.2021

#JAROSLAV Zhruba před dvěma měsíci se hudební nadšenci dočkali dlouho anticipované debutové desky od britské punkové skupiny Black Country, New Road. Velký zájem o toto album vzbudily již singly, které byly vydány v průběhu minulého roku (Sunglasses a Athens, France) a které ukazovaly směr, kterým bude skupina na tomto albu směřovat. Eklektická směs post-punku, art rocku a klezmeru chytla zájem kritiků i širší veřejnosti pro svou originalitu, která spočívá v kombinaci základních formulí post-punku (výraznější bassy a ponuré kytarové melodie) a židovských kořenů některých členů kapely v rámci světského židovského žánru. For the first time je slyšitelně inspirováno kultovní deskou Spiderland od americké skupiny Slint. Inspiraci lze poznat hlavně ve struktuře jednotlivých skladeb, kdy se střídají klidnější pasáže s hektičtějšími a je zde přítomný jakýsi celkový tón totální odevzdanosti. Nicméně musím konstatovat, že se jedná o inspiraci zdravou v tom smyslu, že si sice bere elementární základy, tedy již zmíněnou stavbu skladby a celkový tón, ale využívá je pouze ke stavbě svého autentického originálního projektu, kterým je jakási odlehčenější aktualizace experimentálního punku pro lidi generace Z .

Album je ponuré, ale ne vždy je to slyšet na první dobrou. Temně znějící riff často koresponduje se stejně ponurými lyrickými náměty, které ale místy z tohoto principu vystupují. Skladeb je zde pět a každá má minimálně pět minut, přičemž zde chybějí běžné tropy skladby populární hudby (například refrény) a o skladbách na tomto albu se dá spíš mluvit jako o dlouhých crescendech. Písně jsou protkané mnoha přechody a pasážemi, díky kterým se žádný z těchto songů neomrzí. Příkladem budiž nejdelší skladba na albu: Sunglasses. Ta začíná silně zkreslenými a hutnými kytarovými rytmy, které bych si dokázal představit v rámci extrémnějšího stylu metalu. Po tomto intru následuje melodická melancholická pasáž, která je ale vzápětí ve svém vyvrcholení opět přerušena chaotickými zvuky trumpet a ke konci celé skladby nás dovede klidný přechod. Ten zas střídá závěr vrcholící v bouři emocí. Bouři střídá klid a vice versa.

Osobnost frontmana skupiny Isaaca Wooda, společně s jeho texty, jsou jedna z hlavních předností alba. Wood je dobrý vypravěč a svůj narativ drží na velice tenké hranici mezi úplnou transparentností a přehnanou esoteričností, takže příběhy dávají dostatečný kontext, aniž by ztratily svoje kouzlo. Albem rezonuje jakési vzpomínání na určité momenty ve zpěvákově životě, konkrétně meditací nad úzkostí a vztahy. Znovu si vezmu za příklad píseň Sunglasses. Wood zde vypráví příběh o své přítelkyni a nabité konformitě vyšší třídy, reprezentované slunečními brýlemi, s kterými chodí po ulici (trochu jako brýle mámení z Komenského Labyrintu světa).

Album je tedy skutečně působivé, o to víc že se jedná o debut (i přesto, že většina členů skupiny už má zkušenosti s hraním v jiných skupinách). Deska je unikátní svým svěžím přístupem k žánru experimentálního punku a dokazuje, že rocková hudba kvete paradoxně i ve stínu mainstreamu, mimo zeitgeist.

Jaroslav Šulc