CONEXIONES BLANDAS

10.06.2019

english below ↓


Kdo včera zavítal na náměstí Jana Palacha, ocitl se ve spleti barevných stuh a extravagantních masek chilské skupiny Complejo Conejo. Performance Conexiones Blandas si kladla otázku, jestli je možné zabydlet prostor pouhými pěti těly.

Pět převážně černě oděných performerů vytvořilo před schody Rudolfina tvar, který svou barevností a způsobem zpracování trochu připomínal českou jarní tradici - tancování okolo májky. Místo máje* zde měl ale na hlavě každý účinkující prapodivnou celoobličejovou masku z barevných plastů. Dvě byly podobné mumii, třetí pankáčskému účesu, čtvrtá dlouhým vlasům, podobně asi jako kdyby si je někdo od dětství nestříhal a nebylo mu přes ně vidět do obličeje. Pátá vypadala jako duhový oheň. Na těchto maskách měli připevněné skoby, na které si připínali jednotlivé různě barevné a dlouhé fábory. Jejich druhé konce připojili k dalším performerům, k objektům v okolí, dokonce je podali i dvěma dívkám z publika. Postupně začala vznikat nejrůznější propojení a náměstí se začalo plnit.

Podařilo se jim naplnit cíl a zjistit, jestli lze zaplnit a zabydlet prostor pomocí pěti těl? Odpověď je v tomto případě velmi těžká a poloviční - ano i ne. Díky délce fáborů či pentlí a rozprostření účinkujících po place nebylo možné sledovat všechny. Oči přihlížejících tak neustále těkaly z jedné strany na druhou, ale že by z toho plynul pocit nějakého uspokojivého zaplnění, říct nejde. Navíc si přizvali i dvě přihlížející, tím tedy počet těl před Rudolfinem vzrostl z pěti na sedm. A tak jsem jedinou plnost pociťoval, když skrze náměstí prošla velká skupina turistů, která se vyhýbala i prodírala propojenými účinkujícími. Díky tomu bylo zajímavější sledovat jednotlivé etudy mezi performery připomínající chvílemi vodění psa na provázku, pak nelítostný souboj o nadvládu, ale i vzájemnou spolupráci a test důvěry, když se zakláněli a napínali fábory do maximální délky. 

*jiný výraz pro maják



Anybody who wandered to Jan Palach square yesterday found themselves in a cluster of colorful ribbons and extravagant masks of the chilean group Complejo Conejo. Performance Conexiones Blandas asked whether it is possible to make a space homey with just five bodies.

At the steps of Rudolfinum, five performers, dressed mostly in black, formed a shape which, in its colorfulness and design, slightly resembled a czech spring tradition - dancing around a maypole. However, instead of a maypole, each of the performers had a strange mask made from colored plastic, covering their face. Two resembled a mummy, the third a punk haircut, the fourth long hair, as if someone hadn't cut it since childhood and now it concealed their face. The fifth looked like a rainbow flame. Their masks were equipped with hooks which they fastened ribbons of various lengths and colors to. Then they attached the other ends to other performers, surrounding objects and even handed some to the audience. Several connections started appearing and the square slowly filled up.

Did they succeeded in finding out whether it is possible to fill up and occupy a space with the help of five bodies? In this case the answer is very difficult and ambiguous, yes and no. Thanks to the length of the ribbons and bows and the distribution of performers around the venue it was impossible to watch all of them. This meant the onlookers' eyes alternately glanced at either end, but it can hardly be described as feeling satisfyingly full. On top of that they invited two audience members, increasing the number of bodies in front of Rudolfinum from five to seven. And so the only fullness I felt was when a large group of tourists passed the square, avoiding or cutting through the interconnected performers. As a result it was much more interesting to watch the individual etudes of the performers, at times resembling a dog being walked, then a ruthless fight for control but also mutual cooperation and a test of trust when they bent backwards and stretched the ribbons to their full length.

Jakub Liška


PŘEKLAD: František Nový