(DE)FORMATION #5

11.06.2019

english below ↓


(de)formation #5 je oázou odpočinku ve festivalovém chaosu. Prázdné místo plné neobvyklého klidu a ticha. Jen vy, vaše myšlenky a vaše smysly. Ale stačí to? Dá se v prázdnotě přeci jenom něco najít?

Netrpěliví diváci jsou po jednom vpuštěni do foyer Řetízku, kde dostávají od jedné ze studentek DAMU krátké instrukce a nakreslenou mapku. "Jsou dva světy. V každém můžeš být libovolně dlouho. Nepospíchej a buď potichu, " říká tvůrkyně. V anotaci je napsáno, že se jedná o instalaci fungující na principu senzorické masáže, a tak si odvážlivý jedinec představuje opravdu všelicos. Zmíněnou masáž si však může divák udělat jedině sám. Nabídnutá odlišná místa mu umožňují cítit své tělo, potrénovat podprahovou percepci a všímat si změny či posunu vnímání, které podle tvůrčího týmu právě prostor deformuje.

Nejprve se ocitám ve vyklizeném divadle Řetízek, kde svítí pouze jedna tlumená žárovka. V pološeru ohmatávám známé zdi, schůdky bez židlí, hledám zvláštní předměty, nenacházím však nic. Snažím se tedy zapojit svůj čich, ale žádné nezvyklé vůně také necítím. V tichu nakonec slyším slabé vrnění, které se ozývá pod schody. Po chvíli mám prostor všemi smysly prozkoumaný. Oči si na polotmu přivykly, všechno už znám. Přesouvám se tedy do druhého světa.

Jsem nasměrována zadními vraty do Řetězové a vydávám se podle mapky skrz horké uličky k Anenskému náměstí. Až nyní si uvědomuji, jak intenzivně zapojuji své smysly, a najednou si všímám naprosto běžných věcí. Cítím nově natřené zábradlí, slyším hluk z ostatních ulic, dívám se po lidech, kteří jdou kolem mě. Vnímám najednou tolik podnětů. Druhá oáza se nachází v maličké galerii vedle náměstí. Je to roztomilá zahrada plná rostlin, pár židlí se dvěma stoly. Kromě samotného kouzelného místa přímo v centru Prahy, zde není opět nic neobvyklého. Pojítkem s tmavým Řetízkem je vibrující stůl. Chvíli sedím a nechávám si šimrat své ruce. Najednou mi zvoní mobil. Přeci jenom mě někdo z tohoto útočiště vytrhává a já se opět vydávám do víru festivalu.

Pro někoho může být instalace, či spíše nabídnutý prostor, kde je v neustálém shonu konečně čas zaměřit se na své tělo a smysly, naprostým fiaskem a nepochopeným kouskem. Jestliže si ale (de)formation #5 klade za cíl sledovat změny vnímání v jiných prostorách, prázdnota a všednost v zahradě či v Řetízku diváka přiměje k co největší soustředěnosti. Kdo se na tvar napojit nechce a utíká myšlenkami na další program, pro toho je těchto pár minut ztraceným časem.



(de)formation #5 is an oasis of rest in the midst of festival chaos. An empty space filled with unusual tranquility and silence. Just you, your thoughts and your senses. But is it enough? Is there something to be found in emptiness?

Impatient viewers are admitted one by one to the foyer of Řetízek, where they receive short instructions and a drawn map from one of the students of DAMU. "There are two worlds. You can spend however long you want in either of them. Don't hurry and stay quiet." says the author. The annotation says it is an installation working on the same principle as a sensoric massage, making a daring individual imagine a great many things. But the viewer can only administer the massage to themselves. The different places on offer allow them to feel their body, practice their subliminal awareness and notice changes or shifts in their perception, which the space is supposed to deform according to the author.

At first I find myself in cleaned out Řetízek theater illuminated only by a single muted light bulb. In the murk, I'm feeling the familiar walls and steps without chairs, looking for strange objects, but I'm not finding anything. I try to engage my nose but I can't smell anything unusual. Finally I hear soft purring coming from below the steps. A while later I have explored the area with all my senses. My eyes have grown used to the gloom and I know everything. So I move on to the other world.

I am directed through the back gate to Řetězová street and start following the map through the hot streets to Anenské square. I am just now realizing how intensely I'm utilizing my senses and I'm suddenly noticing even common things. I smell a freshly painted railing, I hear the noise from other streets, watching people who pass me by. I'm noticing so many stimuli. The second oasis is inside a tiny gallery next to the square. It is an adorable garden full of plants, a few chairs with two tables. The thing connecting it to the darkened Řetízek is a vibrating table. I sit a while and let my hands tingle. Suddenly my phone rings. Somebody tears me away from this refuge after all and I return to the festival whirlwind.

Some may perceive this installation, or rather an offering of a space where one can focus on their own body and senses, a complete fiasco and a misunderstood piece. However, if what (de)formation #5 is trying to do is observe the change of perception in different spaces, emptiness and normalcy of the garden or Řetízek push the viewer to maximum focus. To anyone unwilling to connect with the concept, these few minutes will be a waste of time.

Sarah Slavíčková


PŘEKLAD: František Nový