DO TMY

25.04.2019

#ALTERNA Divadelní soubor Chemické divadlo, prezentující se hledáním nových forem a experimentátorstvím na hranicích divadla, literatury a výtvarného umění, se již dvakrát v této sezóně rozhodl inscenovat oceňované texty současných autorů. Prvním počinem bylo inscenování textu Anny Bolavé (literární pseudonym Bohumily Adamové) Do tmy, která za něj získala Cenu Magnesia Litera v roce 2016. Druhým počinem pak byla inscenace Pytel na odpadky, (v šoku) ten černý pytel na odpadky, vzniknuvší na základě textu jihokorejské autorky Han Kang Vegetariánka, jež za něj obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu.

Do tmy je příběh osamělé, nemocné ženy, která většinu svého života zasvětila sběru, sušení a odevzdávání léčivých rostlin do výkupny. Žena neztrácí čas hovory se sousedy, byliny jsou jí milejší než vlastní rodina, k životu potřebuje jenom svoje staré kolo, nůžky, papírové pytle (v tomto případě látkové tašky), rozlehlou půdu a příznivé počasí. Inscenátoři se pokusili vměstnat dvě stě dvaceti stránkový román do zhruba půlhodinové podívané a využívají k tomu co možná nejvíce prostoru historického artdecového sálu Venuše ve Švehlovce.

Po praktikáblech se, za postupného příchodu diváků do sálu, prochází žena a vyjmenovává, co se u které rostliny sbírá, např. bez černý - plod, hloh obecný - plod, sedmikráska - květ, divizna velkokvětá - květ. Z pozvolné chůze se postupně stává zmatené pobíhání se zrychlujícím se odříkáváním textu, jež v momentě, kdy jsou všichni diváci v sále, vygraduje v napůl tázací, napůl rozkazovací větu: "Že se na to nevyseru?!" Žena pak tuto větu několikrát opakuje, variuje ji rozličnými tóny svého hlasu a vstupuje mezi diváky, kteří postávají v sále. Nakonec dodá, že "prostě musí!" Tak začíná inscenace, jež je rozdělena na jakési dvě části. Jednu nekontrolovatelně rychlou až zběsilou a druhou klidnější, intimnější, při níž jsou diváci vyzváni, aby si každý vzal židli a usadil se s ní na praktikábly. Žena v druhé části mluví daleko pomalejším a klidnějším hlasem a divák má možnost soustředit se nejen na text, ale i na její jednání. 

Jak již ze zmíněného vyplývá, při sledování inscenace nastává problém s udržením pozornosti, co se týče textu, který považuji v tomto případě za stěžejní. Herečka od něj totiž svoji hereckou akcí velmi často strhává pozornost. Přijde-li však divák s jistou znalostí předlohy Anny Bolavé, věřím, že je pro něj vnímání celé inscenace daleko snazší.  

Tereza Hofová, přestože je oblečená jako hipsterská víla v legínách, sukni a mikině s květinami a s dlouhými chemlonovými dredy schovanými v turbanu, má k víle zmiňované v textu poměrně daleko. Jde spíše o bláznivou ukřičenou ženu, trpící silnými psychickými problémy. Jedná-li se však o režisérský záměr takto (prvoplánově a přímočaře) interpretovat postavu, pak zvládá Hofová roli skvěle.  

Za zmínění stojí i scénografie, s níž se mnohdykrát vcelku vtipně pracuje. Ústředním prvkem scénografického řešení je několik desítek kovových nůžek zavěšených ve vzduchu, jakožto hlavním náčiním používaném při sběru rostlin. Dále zavěšený srp posázený sklíčky, v jeden moment fungující jako disko koule, či několik elektrických kabelů visících z balkonu na zem, na které se herečka v jednu chvíli zavěsí, ve snaze znázornit, jak se její sousedka Marcela snaží marně vytáhnout kabel ze zásuvky před přicházející bouřkou.

Oceňuji ono experimentátorství a snahu o hledání nových forem a s tím spojené některé efektní a zároveň funkční prvky inscenace. Jisté momenty mi však přijdou zbytečně doslovné. Například práce se světlem a zvukem hřmění v momentě, kdy se mluví o bouřce, či polití se vodou z kýble ve chvíli, kdy se mluví o dešti. Mlha, vytvořená za pomoci suchého ledu, je však pozoruhodná. Škoda jen přemíry herecké akce v první části inscenace, která bohužel zabíjí divákovu pozornost až do samotného konce inscenace.

Richard Fenek


DO TMY

Anna Bolavá

Chemické divadlo, Venuše ve Švehlovce


Režie: Vojtěch Bárta

Dramaturg: Ondřej Novotný

Výprava: Jana Hauskrechtová


FOTO: Michaela Škvrňáková

https://www.venuse-ve-svehlovce.cz