GENTLY SINKING

10.06.2019

english below ↓


Performance tvůrců americké Northwestern University se jako k předloze hlásí ke gotické novele Carmilla irského autora Josepha Sheridana Le Fanu. Sheridan v novele prostřednictvím devatenáctileté vypravěčky Laury a jejího intimního přátelského vztahu s upírkou Carmillou otevírá ve své době tabuizované téma ženské sexuality, potažmo homosexuality. V čem ovšem měl tento hororový temně erotický příběh z roku 1872 jako předloha tvůrcům sloužit, netuším.

Diváci rozesazeni v Divadle X10 v hledišti do tvaru oka pozorují uprostřed performerku v dlouhých bílých šatech, která předstírá jejich prošívání tmavomodrými stužkami a pohazuje u toho za občasného zavzdychání dlouhými vlnitými vlasy (pravděpodobně Laura?). Po chvíli se k ní ze strany přikrade herečka v dlouhých černých šatech s parukou podobných loken (pravděpodobně Carmilla?) a s pokoutným výrazem ve tváři performerku obchází kolem dokola dotýkajíc se jejích šatů. Obraz, jehož nejpůvabnější částí jsou stíny hereček vrhané na oprýskanou stěnu bývalého DUPu, je velmi záhy ukončen usazením hereček doprostřed a rozprostřením dlouhé sukně "Laury" kolem nich. Z hlediště se briskně zvedá fousatý chlapík, který přináší černé fixy a sám k sukni ihned usedá, aby na ni zapsal svou sexuální zkušenost. Brzy se přidává pár dalších diváků (musí být nastrčení, říkám si) a přispívají s filozofickými výkřiky typu "I sometimes think about my feet stepping again over my old footprints." Po této "worskhopové" části se rozsvítí stůl v postranní části a můžeme si před odchodem domů prohlédnout gotické malůvky, které tvůrci vytvořili při přípravě performance.

Inu, v čem je hlavní potíž, totiž v tom, že se vlastně nic nestane. Úvodní asi sedmiminutový obraz je natolik krátký, že ve mně nestačí nic evokovat a nemám tedy opravdu, co jít zapsat na sukni. Proč Carmilla a o čem tvůrci chtěli hovořit? 



Performance of the authors of american Northwestern University cites a Gothic novella Carmilla by Irish author Joseph Sheridan Le Fan as its inspiration. In his novella, Sheridan uses nineteen-year-old narrator Laura and her intimate friendship with a vampire Carmilla to open up an at the time taboo topic of female sexuality and, by extension, homosexuality. How exactly was this dark erotic horror story from the year 1872 supposed to serve as an inspiration for the authors I do not know.

Viewers sat in an auditorium shaped like an eye in Divadlo X10 watch a performer in the center who is wearing long white dress and pretends to be weaving deep blue ribbons into it while tossing her long wavy hair and occasionally sighing (probably Laura?). After a while an actress dressed in long black dress and wearing a similarly wavy wig (probably Carmilla?) creeps up to her and with a mischievous look on her face starts circling the performer, touching her dress. The image, whose most graceful feature are shadows of the actresses cast on the cracked wall of the former DUP*, is very suddenly interrupted as the actresses sit in the middle and spread "Laura's" long skirt around them. A bearded fellow in the auditorium promptly stands up, brings over some black markers and sits down to write his own sexual experience on the skirt. Soon a few other audience members join him (I'm thinking they have to be plants) and add philosophical exclamations such as "I sometimes think about my feet stepping again over my old footprints". After this "workshop" part, a table to the side lights up and before we leave, we can look at some gothic scribbles that the authors made while working on the staging.

The main problem is that nothing actually happens. The roughly seven minute long introductory picture was too short to evoke anything and so I really don't have anything to write on the skirt. Why Carmilla and what were the creators trying to talk about?

*Dům uměleckého průmyslu (Art Industry Building)

Eliška Raiterová


PŘEKLAD: František Nový