HAMLET´S NIGHT

09.06.2019

Inscenovat jedno z nejznámějších Shakespearových dramat se rozhodli absolventi oboru Fyzického divadla brněnské JAMU. Scénografii tvoří kompaktní konstrukce jakýchsi sedmi velkých fóliových zrcadel. Ihned po začátku však divák zjišťuje, že fólie jsou propustné. Během představení se pak se zrcadly pracuje jako s dveřmi. Zadní část scénografie tvoří praktikábly, na kterých jsou židle, jež korespondují se židlemi a praktikábly v hledišti. Z tohoto hlediska se jedná o poměrně efektní prvek. Nejprve divák vidí pouze odraz jeviště, poté se ale rozsvítí zadní plán scénografie s prázdnými židlemi a divák zůstává v rozpacích. Hraje se tedy ve světě před zrcadlem a ve světě za ním. Ve výsledku však není zřejmé, proč se některé situace odehrávají právě vzadu a některé vpředu.

I přestože absolventi zvolili všeobecně známý text, je nutno konstatovat, že poměr mluvených pasáží je skoro totožný s poměrem čistě fyzické herecké akce beze slov. A mluvený projev není z hlediska kvality srovnatelný s fyzickým pohybem. Možná je to i způsobeno artikulačně a hlasově poměrně těžký blankversem. Co se týče pohybové stránky, hodně se pracuje s náznaky a metaforami, které jsou pro diváka, znajícího děj, srozumitelné. Nejpropracovanější a zároveň nejpochopitelnější mi pak přišla situace, kdy se Hamlet snaží Gertrudu přemluvit, aby se od Claudia odvrátila.

V momentě, kdy zazní známý výrok "Rosencrantz a Guilderstern jsou mrtvi" dojde k jakémusi přerušení doposud souvislého děje. Nevystupují postavy, ale herci a každý vypráví o tom, jak by chtěl umřít. Posléze se zase plynule přejde k dohrání tragického děje. Závěrečná pasáž je pak smrští vražd. Každá je před jejím vykonáním okomentována formou scénických poznámek. Herci v této části pracují s hyperbolou a závěrečné smrti tak působí i vtipně. Nicméně po skončení představení jako divák neodcházím s jasnou interpretací inscenace, protože ve výsledku je zde mnoho nelogických situací - viz práce s dvěma plány. Není mi ani jasný důvod, proč si inscenátoři zvolili právě Hamleta. Text díky inscenaci vyznívá, jako že nemá již co říct a je pro nás vyprázdněný a vlastně i neaktuální. A to i přesto, že herci hrají v civilních kostýmech a naboso.

Marek Linhart