"JE TO HLAVNĚ O MNOŽSTVÍ JEDNOTLIVÝCH NÁZORŮ NEŽ O JEDNOM SILNÉM."

23.05.2019

#PEOPLEOFPQ Žádný festival se neobejde bez schopného produkčního, a proto jsme udělali rozhovor s Prokopem Novákem, který právě produkci druhým rokem na DAMU studuje. V letech 2017 a 2018 působil jako hlavní koordinátor studentského benefičního divadelního festivalu OLDstars on the ROAD , vloni byl členem PR sekce festivalu Zlomvaz a produkoval dvě diskové inscenace: Press ParadoxProdaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018. 


Jaká je tvoje funkce v rámci Pražského Quadrienale a co práce produkčního vlastně obnáší?

Moje funkce spočívá v tom, že zařizuji, vznešeně řečeno, PR a marketing, takže komunikaci s veřejností. Hlavním úkolem je, aby se co nejvíc lístků prodalo co nejvíc lidem.

Práce produkčního obnáší třeba právě poskytování rozhovorů, vytváření tiskových zpráv a práci se sociálními sítěmi. Pak taky dozorování a tvorbu grafických materiálů a webu. Vlastně všechno, co si člověk představí pod prezentací jakékoliv značky, ať už je to divadlo, pivo nebo auto, prostě aby se produkt dostal ke spotřebitelům, v našem případě k divákům. Spolužáci dělají například technickou produkci, řeší, jaká světla a jaké praktikábly na místě budou, jak se tam dostanou a jak to udělat, aby to na herce nespadlo. Kolegové z hlavního programu zase řeší, jaké soubory přijedou, jak se domluví a kde budou ubytovaní.

S kým vším v rámci PQ spolupracuješ?

Já osobně? Spolupracuji na nejpřímější úrovni samozřejmě s kolegy z ročníku, se kterými jsme organizační jádro festivalu. Hned ve druhé vlně jsou to studenti jiných kateder DAMU. Se studenty Katedry teorie a kritiky řešíme festivalový časopis PASQUIL a jeho současnou webovou podobu, dále spolupracuji se studenty Katedry alternativního a loutkového divadla nebo Katedry autorské tvorby a pedagogiky, kteří se podílejí na koncertech nebo přednáškách v Kafe Damu. Pak také kooperuji s PR Divadla Disk i celé DAMU. Třetí vlnu tvoří centrální tým PQ, ať už organizační složka nebo PR, a v neposlední řadě je to samozřejmě veřejnost, se kterou musím komunikovat.

S každým dalším člověkem, se kterým spolupracuji, se oblak zkušeností rozrůstá.

Jak ses k práci dostal, je to všechno jenom přes školu nebo v tom hraje roli i vlastní iniciativa?

Katedra produkce ve druháku normálně organizuje školní festival Zlomvaz. Ale pár let zpátky se začal prolínat s Pražským Quadrienale a v roce 2015 už byl celý jeho součástí. Obvykle totiž trvá nějaké tři, čtyři dny, ale letos v rámci PQ má dní jedenáct. A tak šedesát procent práce je dáno školou a tím, že to máme v osnovách. Ale my se to minimum snažíme ještě obohatit o vlastní nápady a vylepšení.

Setkal ses při přípravách s někým, kdo tě svou prací nebo tvorbou oslovil?

Interakce se všemi lidmi je zajímavá, byť to zní jako naprostý alibismus. Abych byl ale upřímný, nesetkal jsem se s jednotlivcem, u kterého bych koukal, jak a co to ten člověk dělá. Mě hlavně baví, že spolupracuji se spoustou lidí. A je obohacující, že každý máme trochu jiný názor na věci, ale pořád jsme schopni o nich diskutovat, a tím pádem tvar udržovat živý. A s každým dalším člověkem, se kterým spolupracuji, se oblak zkušeností rozrůstá. Navíc je skvělé se učit i od profesionálů v oboru. Ale je to hlavně o množství jednotlivých názorů než o jednom silném.

Kritický moment začíná ve chvíli, kdy odpadávají inscenace. Je to prostě boj na více frontách.

Setkali jste se doteď s nějakým nepřekonatelným problémem? Co může být při organizaci festivalu nejzáludnější?

Protože jsme dobří, tak žádný problém není nepřekonatelný. Obecně je hodně náročné plánovat takovou akci, už jenom kvůli tomu, že se připravuje dost dopředu. Nejdůležitější z celého festivalu jsou soubory a performeři, s nimi to celé stojí a padá. Posílali přihlášky rok předem, open call probíhal vloni v červnu. V tu chvíli jsme ještě nevěděli, jaké prostory kromě DAMU máme k dispozici, nevěděli jsme, kolik se přihlásí lidí. A vzhledem k tomu, že se soubory přihlašovaly takhle dlouho dopředu, velká část z nich ještě úplně jistě nevěděla, co bude dělat. Napsali anotaci, ale hodně projektů bylo "work in progress" a občas se stane, že soubory zjistí, že to třeba neufinancují. Takže účast zruší nebo v procesu zkoušení vlastně dojdou k něčemu úplně jinému, takže budou potřebovat jinou techniku. Ale kritický moment začíná ve chvíli, kdy odpadávají inscenace. Je to prostě boj na více frontách.

Na kulturní hub se těším jako na zážitek, protože miluju bzučení festivalu, jak se energie, nápady a inspirace vyměňují.

Na co se v rámci festivalu nejvíc těšíš?

Upřímně, nejvíc se těším na potkávání lidí. A ač asi nebude moc času, rád bych co nejvíc věcí viděl, protože vypadají fantasticky, jsou to bizáry v nejlepším slova smyslu. Přijedou lidi z celého světa, kteří nejenom, že mají jinou divadelní tradici, ale i hodnoty a obecně přístup k životu. A protože divadlo by mělo být reflexí kultury, tak už jenom střet tradic a pohledů na svět je unikátní. Taky se těším, až si budu moc sednout na střechu Divadla Disk, vedle mě budou sedět třeba Japonci a budou se bavit s Poláky o tom, co viděli a tu diskuzi bude moderovat studentka z KTK, která na inscenace píše recenzi. Na kulturní hub se těším jako na zážitek, protože miluju bzučení festivalu, jak se energie, nápady a inspirace vyměňují.

Co pro tebe osobně znamená PQ?

Pro mě je to rok života. Navíc postupně se většina našeho studia soustředila hlavně na organizaci PQ, takže taky pro mě znamená neskutečně moc zkušeností, které člověk nabyde, a zároveň má na sebe nějaké nároky a očekávání, které musí konfrontovat s realitou.

A poslední otázka, jaký je tvůj nejoblíbenější vtip?

Víš, jak se jmenuje mládě hlemýždě? Hlemýždě.

Laura Zemanová


FOTO: Adina Hanáková