JEDNA NOC V LETNÍM TÁBOŘE CAMPQ

11.06.2019

#CAMPQ6 Český pavilon v čele s kurátorem Ivo Kristiánem Kubákem si pro letošní Pražské Quadriennale připravil multifunkční prostor na Štvanici. Vedle domovské scény Tygra v tísni, jednoho z rezidenčních souborů, vyrostl adaptační (integrační) tábor pro zvláštní imigranty - mimozemšťany. Prostor o rozloze 1500 m2, který ve dne slouží jako výstavní prostranství, během tří vybraných nocí ožívá třemi mimozemskými kmeny, které hostí dvě stě diváků.

Brány tábora se otevírají chvíli po půl deváté a po desetičlenných skupinkách jsou návštěvníci pouštěni dovnitř. Nejprve se samozřejmě musí osvětlit pravidla styku s potencionálně nebezpečnými bytostmi. Následně jsou prohledány batohy. Kontrolují se samozřejmě lihoviny, podezřele se však zaměstnanci vyptávají na cukr. Pak už je celé skupince s třemi herními žetony na osobu umožněn vstup do vnější zóny. Vnitřní zóna s ubikacemi zůstává prozatím uzavřená. Před samotným vstupem ale ještě musíte projít kolem demonstrace vlastenců, požadující okamžitý odchod mimozemských ras ze Země.

Později se diváci navíc dozvídají, že nejsou jen obyčejnými návštěvníky. Nýbrž právě pomocí oněch žetonů mají právo hlasovat pro tři mimozemské jedince, kteří prošli dvouletým asimilačním procesem a jsou podle jejich mínění dostatečně připravení zařadit se do společnosti. Těžká volba, když se musíte rozhodnout pro tři z téměř čtyřiceti klientů ze tří mimozemských civilizací. A pokud by si některý z porotců-diváků chtěl hlasování usnadnit tím, že hodí žetony oblíbeným hercům, musím je zklamat. Většina z protagonistů je v kostýmu téměř nepoznatelná.

Kostýmy a make-up herců jsou mixem béčkových sci-fi filmů a hororů, spíše působí náznakově než realisticky. Žádný není tak propracovaný, abyste měli dojem, že k nám opravdu přiletěl někdo z vesmíru, což protagonisté zdatně suplují svými výkony. Kmen Zeyris (další jsou Attas a Fénické ženy) je navíc ze všech nejvíc podobný pozemšťanům. V jejich případě jde pouze o lehký make-up a pár "mimozemských" kostýmních doplňků. Na druhou stranu vzezření herců zapadá do satirické roviny celé inscenace, která se vysmívá české malosti a xenofobii, čímž získává lehká komičnost na významu.

Po celý čas inscenace (od 20:30 do 2:15) se kemp hemží lidmi, mimozemšťany, téměř na každém metru se odehrávají jiné výjevy z táborového života a jedno tajemství se kupí na druhé. Probíhají lekce o životě na Zemi, přednášky doktorů a výzkumníků, či kuchařské show. Také se ale postupně objevují problémy mezi kmeny, které z počátku vypadaly naprosto mírumilovně. Napětí mezi civilizacemi vzájemně i ve vztahu k lidem postupně narůstá. Návštěvníci se dozvídají různá tajemství a odkrývají problémy, jež dlouho bublaly pod povrchem. Je to podobné jako narůstající tlak magmatu v sopce, která nakonec vybuchne. To se stane i na CAMPQ, chvíli po půlnoci, kdy jsou vybráni tři šťastlivci, kteří smějí opustit brány tábora.

Díky tomu, že se v rámci tábora odehrává nepřeberné množství malých dějů, je celá akce velmi pestrá, každý se může věnovat, čemu chce a bavit se, s kým chce. Třeba i celou dobu trávit s kmenem, který mu padne nejvíc do oka. V koncepci imerzivní inscenace a krátkého, ne moc rozvětveného hlavního děje, se ale skrývá jedno velké nebezpečí. Pokud si někdo při vstupu optimisticky myslí, že bude pobíhat všude možně, aby pochytil téměř úplně vše, musím ho opět zklamat. Imerzivita inscenace a velkorysá rozloha kempu to neumožňuje. Nicméně tato skutečnost může u některých diváků snadno vyvolat dojem neskutečné absurdity, nelogičnosti příběhu, zkratkovitosti a nedostatku logiky závěrečného odchodu mimozemšťanů. Připouštím, že v samotných 6 hodinách se ke zkratkovitosti děje tvůrci několikrát uchýlí, ale pokud se s klienty dost zapovídáte, dozvíte se spoustu věcí, které se za ty dva roky udály. V momentě, kdy jsou všichni evakuováni do vnitřní zóny, vám ze strachu poví moc pěkné věci ohledně toho, jak to tam ve skutečnosti funguje a jak je celý kemp veden!

Pokud jste CAMPQ nestihli, nemusíte zoufat! Buď si můžete přečíst zítra velkou recenzi na webu Pasquilu, nebo v září odjet do Českých Budějovic, kde se odehrají poslední dvě reprízy.

Jakub Liška


FOTO: Ryan Sweeney