JEZUITÉ, MILOSRDNÍ A SKVĚLÍ

23.08.2020

Před chvílí dozněly poslední tóny Komorního souboru Akademie staré hudby Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Často se říká, že má barokní hudba těžkou "prdel". Přesný opak se dá ale říct o tomto souboru, který vede Robert Hugo. Jejich hra naopak připomínala lehký vánek.

Poučená interpretace staré hudby je velkou otázkou, o které muzikologové hovoří nepřetržitě. Soubor Akademie nám ukázal proč. Barokní hudba je často těžkopádná a není-li správně interpretována, může působit až zmateně. V podání Akademie však kontrapunktnost a přesnost jejích koncertů ukázala dokonalou vyváženost, ve které nechyboval ani jeden z jejích členů.

První koncert se odehrál v kostele v Žirči, nedaleko od Kuksu. Hudbu jezuitů otevřeli skladbou Toccata prima Johanna Caspara Kerlla. Dlouhá prodleva ve varhanech uvedla virtuózní varhanní skladbu, ve které se představil kapelník Robert Hugo. V těsném závěsu začal ansámbl hrát Michnovu Píseň o svatém Vojtěchu. Sopránové duo Veroniky Vojířové a Zuzany Badárové úderně znělo z kůru, doprovázeno na housle Vojtěchem Jaklem a Liborem Maškem na violoncello. Už v této skladbě bylo jasné, že mají svůj obor dokonale zvládnutý. Housle s violoncellem a continuem doplňoval perfektně intonovaný zpěv. Nástroje se držely v přísném kontrapunktu a zvýraznily disharmonie tak příznačné pro napětí barokní hudby.

Vrcholem koncertu však byla hra na zvonkohru, která je naprostým unikátem. Tento zvonový klavír Johanna Michala Rödera byl odkoupen jezuity přímo z pozůstalosti hraběte Šporka. Po sólových skladbách pro tento nástroj upravených zahájil ansámbl řízenou improvizaci v barokním duchu. Tuto, řekl bych, improvizační ciaconnu bych zařadil na seznam jedné z nejlepších improvizací, které jsem kdy slyšel. Nejenže se skvěle sladěný soubor nikdy nerušil ve svých nápadech, ale navíc je barvitě přebíral a stavil je do kontrapunktu. Vznikla tak opravdu jedinečná hudební "poslyšená".

Když slyším barokní hudbu, zažívám hluboký klid, ve kterém můžu přemýšlet snad nad nekonečnem. Oba koncerty mě na tuto cestu zavedly a jsem jim nesmírně vděčný.

Těžko hledat v koncertech chyb. Přesná intonace, lehkost a nadšení z hudby přímo sršely. Když se od jednoho z diváků ozvalo při mohutném potlesku BRAVO, nemohl jsem nesouhlasit.

Jakub Borovanský


FOTO: Michal Stránský