JIŘÍ NAČERADSKÝ A JEHO KUDLANKY

06.05.2019

Tak si na naší platformě udělám první výtvarné okénko, protože chci vzdát hold jednomu z mých nejoblíbenějších malířů! Před pěti lety zemřel Jiří Načeradský (9.9. 1939, Sedlec - 16.4. 2014, Praha). Svými díly je zastoupen například ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hl. města Prahy, většiny regionálních galerií v ČR, Muzea Kampa, Galerie Zlatá husa, Knupp Gallery, ale také v zahraničí (např. v Centre Georges Pompidou v Paříži). Vystudoval Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze u prof. Vlastimila Rady. Od roku 1987 byl členem Volného seskupení 12/15 a od roku 1989 působil jako vedoucí Ateliéru figurální a monumentální malby na AVU a na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně, kde se po listopadu 1989 stal nejprve docentem a roku 1991 profesorem.[1] Mezi jeho žáky patří například Josef Bolf, Lubomír Typlt, Roman Trabura a Zbyněk Sedlecký. Načeradský byl vůdčí osobností tvorby "nové figurace" 60. let, která navazovala na groteskní tendence v českém umění a je podle literárního směru nazývána magickým realismem. Do této polohy se umělec s velkým kreslířským talentem dopracoval přes poznání surrealistické tvorby. Koncem 60. let vytvořil řadu pláten přepisujících reportážní sportovní fotografii. Po odmlce na počátku 70. let přešel od figurace k zobrazení mechanismů, od olejomalby k akrylu a současně parodoval v návaznosti na pop-art postavy amerického kresleného filmu. V 80. letech se vrátil k tradičnější figuraci, ovšem groteskně deformované.[2]


NENÍ MUŽE, KTERÝ BY NEPOZNAL KUDLANKU

Námětem Načeradského obrazů jsou nejčastěji ženy zobrazované jako venuše a kudlanky. Jeho díla jsou charakteristická zejména zaměřením na lidské tělo a lidské postavy s erotickým a sexuálním podtextem. Jeho tvorba má ale širší rozptyl a věnuje se také například mileneckým dvojicím, vyjádřením pohybu, tanci, běhu nebo výjevům z pivnic. Kudlanky se jeho životem promítají už od slavného "kudlankovitého období", k němuž ve své tvorbě dospěl na přelomu 70. a 80. let 20. století, až do posledních výstav. Někteří kritici mu však vyčítali, že se často opakoval a zobrazování žen jako dravých hmyzích samic "jen" varioval.

Motiv ženy, znázorněné jako zlověstný špičatý hmyz s klepety, lze brát jako Načeradského postoj ke křehkému pohlaví. "Muž je slabší pohlaví a žena je budoucnost muže,"[3] řekl v jednom z rozhovorů pro Lidové noviny. Také zmiňuje, že každý muž se v životě setkal s dívkou - kudlankou. "Naivní nevinný jinoch vyrazí do světa a chce ženy zbožňovat. A čím víc je chce zbožňovat, tím spolehlivěji narazí na nějakou kudlanku,"[4] konstatuje. Žena pro něj vždy byla tajuplná a mírumilovná bytost, ale také tvrdil, že nemilosrdnému ženství se zkrátka nejde vyhnout. I když čekáte anděla, prý přijde vždycky ďábel. Právě svými obrazy se v nás nějakým způsobem snažil vyznat.

Kudlanka žlutá
Kudlanka žlutá

Na tohohle geniálního malíře jsem narazila vlastně náhodou téměř před dvěma lety, kdy jsem začala pracovat v již zmíněné Knupp Gallery v Revoluční ulici. Mezi stovkami děl převážně českých autorů mě dokola přitahovaly právě jeho drzé obrazy. Tak tedy nyní už jádru věci - krátký dialog (v první verzi vytvořený kvůli hodině Tvůrčího psaní minulý podzim) na celoživotní téma Jiřího Načeradského. 

Posílám pozdrav a nějaké kudlanky do nebe. Protože bez nich by byla, jak stejně všichni víme, hrozná nuda!  


Litografie Bez názvu
Litografie Bez názvu

KUDLANKA

Muž - 40 až 50 let, věčný romantik, básník, panic

Žena - 40 let, zoufalá, opuštěná

/Potkali se večer v baru. Muž pozval Ženu na drink a celý večer s ní flirtoval. Když se bar zavíral, odvážil se ji pozvat na další drink u sebe doma. Udělal takovou věc poprvé. Zapálil svíčky a vonnou tyčinku, přinesl slané brambůrky, otevřel šampaňské a nalil jí skleničku. Byl sice nezkušený, ale ze seriálů, porna a  červené knihovny se hodně naučil. Ostatně na takovou příležitost byl již několik let připravený./


Muž: (Upřeně se dívá na Ženu a hladí ji po tváři.) Víš, že jsi hrozně krásná? Ty tvoje oči, rty... A máš tak jemnou pleť... jako kočička.

Žena: Oh, ach, oh, pocem, ty si mi ale r-r-r-ómantik! (Přitáhne Muže k sobě.)

/Vášnivě se líbají a Žena pomalu svléká sebe i Muže./

Muž: Tak nádherně líbáš! Ach, sametové rtíky, nechte mě Vás už navždycky mít! V tom baru jsi byla neodolatelná. Růže vedle obyčejných pampelišek

Žena: Ehm, ehm, jo, jo. Už ale nemluv, miláčku. Schovej si to na později a teď... (Zašeptá mu něco do ucha.)

Muž: Ach, známe se ale sotva pár hodin... Cítím, že ty jsi ta pravá, avšak není to moc rychlé? Je jasné, že nás dnešní vesmírné konstelace propojily záměrně, ale?

/Žena neodpovídá a líbá ho čím dál víc vášnivěji a naléhavěji./

Muž: Má Múzo, odkud ses tu vzala! Ty nejsi z tohoto světa. Nebeská princezna, bohyně, má paní. Kéž by tato noc nikdy neskončila. (Povzdechne si.)

/Muž ze Ženy nespouští oči./

Žena: (Zašeptá mu do ucha.) Poď, miláčku. Poď, poď už, na co čekáš! Snad se ti nelíbim? Někdo si tady chce hrát! Vrau.

(Žena na nic nečeká. Najednou je ve spodním prádle a táhne Muže do ložnice.)

Muž: Počkej! Proč tak rychle? Takhle ti snad nestačím? Ty necítíš ten žár, který nyní prožívají naše duše?

Žena: (Vášnivě.) Jo, ale chci tě mít celého! Chci naše těla navždycky spojit! Chci... No, to je fuk.

/Vše se odehrává v takové rychlosti, že Muž není schopen slova a ani nemá šanci protestovat. Žena se směje a velkou silou povalí Muže na postel./

Žena: Já tě tak hrozně chci! Ty si tak krásnej chlap... A budeš ještě hezčí táta! Takovej cvalíček, mazlíček, plyšáček, vykrmenej. Dobrej základ pro mimčo. Pojď, takhle, ták, ták si lehni. Hodnej. Lež klidně. Dej mi pusu. Ničeho se neboj. (Muž je vystrašený a snaží se Ženě vyvléknout.) Pořád jsme to ty a já, pamatuješ? (Uklidňuje ho Žena.) Vesmírný konstelace a tyhle magický sračky, jo? Ták, dej si ty ruce sem. (Položí jeho ruce na svá prsa.) Dobrý?

/Žena mu sundává kalhoty./

Žena: No, podívejme se! Docela dobrej materiálek. Macatej červíček. Naducaná chlupaťoučká housenka. Malé tlusté háďátko!

/Muž zrychleně dýchá, cítí se nepříjemně./

Muž:kemrá.) Tak aspoň nějaký pusinky. Potřebuju pusinky. Víc pusinek.

Žena: Jasně, pusíku.

Muž: (Zašeptá, zakňučí.). Pomaličku, jemňoučce. Já jsem hodně citlivý, víš? A taky jsem ještě... ještě nikdy... Jen jsem četl a koukal se na... Zhasneš?

Žena: Ne, necháme rozsvíceno! Nemáš se čeho bát! Máma se o všechno postará. Dáme pusinku na čelíčko (políbí ho) a taky sem (postupuje níž a níž). Semka a semka. Vidim, že se ti to líbí. Ještě si na ně sáhni, to tě uklidní.

Muž: Pane bože, bílý krásný prsíčka.

Žena: Pěkně se uvolni, zavři očka. Hm? Co na to říkáš? (Žena je nyní u jeho rozkroku.)

/Muž přikývne. Je v euforii./

Muž: Andělíčku, můj strážníčku... (Pronáší v blaženosti). Áááh, uuuh, ah.

Žena: Takhle? A tohle se ti taky líbí?

Muž: (Křičí v blaženosti). Opatruj ji ve dne v noci od škody a od zlé moci...

/Žena využívá momentu a už Muže cítí v sobě./

Muž: (Probere se z orgasmického transu.) NÉÉÉ! Co se to děje?! To už ne! Tohle ne! Maminko, já chci pryč! Já se bojím! NÉÉÉ! ÁÁÁÁÁH! NÉÉÉ! Halóóó! Pomóóóc!!!!!

/Muž se snaží dostat ze spárů Ženy. Různě se vrtí, cuká, otáčí a snaží se odvalit pryč z postele./

Žena: Ale no ták. Líbej mě! Pusinky, pusinky... To bude dobrý. Budeš táta a ani to nebude bolet. (Pohladí si břicho). Vidíš, vždyť to ani nebolí! Viď, broučku, konečně tě máma bude mít. Tentokrát se nám to povede! (Zasměje se a intenzivně pokračuje ve styku.)

/Muž chce utéct, ucukne hlavou a o dřevěný rám postele si ji rozsekne. Upadne do bezvědomí a začne krvácet. Žena si toho nevšímá a jakoby nic pokračuje v pohlavním styku. Když skončí, vytrhne Muži zlatý zub z pusy, kterého si v průběhu večera všimla./

Žena: (Usměje se, vycení zuby a zlatý zub zvedne do vzduchu před obličej a pohladí si břicho). To budeš mít na studium, bobíku!

/Oblékne se a spokojeně odejde z bytu./

***

Kudlanky jsou známé zejména manželským sexuálním kanibalismem. Samička často žere samečka už za kopulace. Naštěstí jsou samečci schopni rozmnožování i bez hlavy. Centrum řídící pohlavní ústrojí je totiž podřízené mozku, takže když samička začne žrát samečka od hlavy, kopulace neustává. Naopak, probíhá ještě vytrvaleji. Děje se tak hlavně v době nedostatku potravy. Sameček musí poskytnout první potravu pro budoucí mláďata. Někteří samečci se mohou smrti vyhnout tím, že přinesou "svatební dar", který samičku zaměstná na tak dlouho, aby stačil uniknout včas.[5]

***

Sarah Slavíčková


FOTO

https://www.knuppgallery.com 

https://www.naceradsky.cz

J. Kvíd a S. Tůma 


ZDROJE

[1]Jiří Načeradský. jiří načeradský [online]. Dostupné z:< https://www.naceradsky.cz>

[2] (ob). Jiří Načeradský vystavuje Kudlanky a Venuše s erotickým podtextem. idnes.cz Kultura [online].[cit. 6.1. 2010]. Dostupné z:< https://www.lidovky.cz/lide/jiri-naceradsky-pro-patek-ln-kudlanky-a-ja.A140417_101932_lide_oka>

[3] PLAVCOVÁ, Alena.Jiří Načeradský pro Pátek LN: Kudlanky a já. Lidovky [online]. [cit. 17.4.2014]. Dostupné z: <https://www.lidovky.cz/lide/jiri-naceradsky-pro-patek-ln-kudlanky-a-ja.A140417_101932_lide_oka>

[4] Tamtéž.

[5] Kudlanky. Wikipedie - Otevřená encyklopedie [online]. Dostupné z:< https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Kudlanky >