LÁĎA KARDA: "POŘÁD SI ZKOUŠÍM NOVÉ VĚCI."

18.10.2019

#ALTERNA Herce, režiséra a muzikanta Láďu Kardu jsem vyzpovídal o pauze během zkoušení jeho nové inscenace hluboko v útrobách hudebního klubu Roxy. Díky unikátní spolupráci hereckých souborů NoD, 20'000 židů pod mořem a Maso krůtí tady právě teď vzniká Zaživa!, perlička pro všechny fanoušky participačního divadla, filmových hororů a počítačových her.


Seš spokojenej s tím, jak zatím probíhá zkoušení?

Jsem. Všechno jde hladce. Paradoxně nám prospěl menší počet hereckých zkoušek. Před časem jsme připravovali Impresárium B a měli jsme spoustu času. Počítal jsem s tím, že většina věcí bude vznikat až tam. Ale dost jsem narazil. U Zaživa! je zkoušek mnohem míň, což nás s dramaturgem Jáchymem Sůrou a scénografkou Natálkou Košťálovou přinutilo dobře se připravit dopředu. Díky tomu teď můžeme pečlivěji nacházet dílčí věci.

Jak si představuješ diváka, který přijde na Zaživa!?

Pro mě tohle hlavně není žádnej super novej typ divadla. Nenazval bych ho imerzivní, jak  se dneska hodně používá. Pro mě je to divadelní bojovka, tím pádem Zaživa! je pro diváka, kterej si chce hrát, vrátit se do dětských let. Zároveň miluju počítačový hry, něco z jejich konceptu se do toho určitě taky promítlo. Jde mi hlavně o samotné hráčství, i když diváci si úplně nebudou moct dělat, co budou chtít, jako třeba na LARPu. Ale rozhodně si představení užije každej, kdo se rád nechá vystrašit!

A ty se bojíš rád, vyhledáváš to?

Já to nesnáším!! Já se bojím hrozně moc. Pro mě je tahle inscenace takovej tvůrčí paradox a sám bych kvůli tomu na představení určitě nešel. Jo, je pravda, že už jsem dělal i inscenaci na židovským hřbitově (Prequel Golem, pozn. red.), ale třeba Prequel Casablanca, kterej se hrál ve sklepení DAMU, byl spíš napínavej, tam mi o strach vůbec nešlo. Ani tady jsem strach nechtěl, ale prostor si o něj bohužel řekl sám, takže mu teď musím sloužit.

Jak tě vůbec napadlo dělat Zaživa!?

Seděli jsme s Natálkou Košťálovou v NoDu na večírku po představení a říkali jsme si, jaký další site-specific bychom mohli udělat a kde. Přihlásili jsme se na rezidenci do NoDu a Janek Lesák pak přišel s tím, jestli bychom nechtěli inscenovat v Roxy. Byli jsme samozřejmě nadšení. Měli jsme sice nápady na úplně jiný inscenace, ale když jsme na sebe nechali celej podzemní prostor působit, zjistili jsme, že téma jsou zombíci.

Inscenace pracuje s několika příběhovými liniemi, jak zvládáš fakt, že režíruješ něco, co nikdy neuvidíš celý?

Já už jsem si zvykl. Skoro všechno, co jsem dělal, jsem viděl po částech jen na generálkách, a pak už ne. Taky je fakt, že se toho běžně sám účastním jako herec. Buď mám vlastní roli, nebo zaskakuju za někoho, kdo nemůže. Herců je většinou mezi deseti a dvaceti, v takovém počtu se výpadkům nevyhneš. Svý inscenace ale dokážu vidět celý v hlavě, kde se můžu volně pohybovat v čase i v místech.

Vystudoval jsi Alternu na DAMU, máš pocit, že tě škola připravila adekvátně na to, co děláš teď?

Určitě. Já se hlásil několikrát a začal studovat až ve čtyřiadvaceti letech; státnice jsem dělal před rokem. Myslím, že kdybych začal ve dvaceti, celej život na DAMU by mě víc semlel. Mnohem víc bych kalil, všechno by mi splynulo a já bych se pak ještě dohledával. Takhle jsem už v posledním ročníku zkoušel v NoDu a byl jsem ready. Kontakty, co nabereš na škole, jsou k nezaplacení. Studium je prostě i o tom, zajít na party a seznámit se s lidma.

Vystudoval jsi herectví, jak ses dostal k režii?

V sedmnácti jsem chodil do dramaťáku, kde jsme s kamarádem Ondrou Zaisem měli potřebu vymezovat se vůči tomu, co jsme tam dělali. Pak jsem začal učit improvizaci a naučil se vést skupiny lidí. A když jsem se konečně dostal na DAMU, na svoje vysněný herectví, přijali mě i na JAMU, na režii. Váhal jsem, ale zvolil jsem dobře, na KALDu jsem se mohl účastnit i režie i hraní. Nicméně už jsem zjistil, že by mě nebavilo režírovat na full-time. Potřebuju hraní a bejt vedenej od někoho jinýho, protože tím taky získávám zkušenosti. Třeba Janek Lesák je pro mě hodně inspirativní. Režie je pro mě hodně fyzicky a psychicky náročná, dost obdivuju lidi, který se tím živí. Ideální by bylo, kdybych si mohl režírovat jeden, dva projekty za rok.

Co tě baví na improvizacích?

Na začátku šlo o teenagerský, klukovský ego. Byla to droga - na jevišti uděláš něco, co vychází z tebe, a holky tomu zatleskaj'... Tohle už mám za sebou a teď mě spíš baví, že skupina lidí vytváří na jevišti společně představení, které se nemůže už nikdy zopakovat.

Co ti chybí v českém divadle?

Já jsem docela spokojenej, myslím, že v Praze je pestrá divadelní scéna. Akorát bych řekl, že nový mladý divadlo by mohlo o něco rychleji vytlačovat klasickou velkou činohru, respektive stát se jejím rovnocenným partnerem.

Hraješ, režíruješ, učíš, do toho ještě hraješ v kapele, kde bereš energii?

Pořád mě motivuje nadšení. Deset let jsem pracoval na tom, abych byl hercem. Mě bavilo pracovat a překonávat překážky, teď už jen sklízím ovoce. Stejně je to s režií. Pořád si zkouším nové věci; jsem rád, když můžu něco prozkoumávat. Každá nepovedená věc mě vyburcuje a musím jít dál, nevzdat se.

Četl jsem o tobě, že vymýšlíš názvy kapelám, to je vtip?

Ne, není. Já mám plnej telefon nápadů na názvy kapel. Dokonce už jsem jednu kapelu pojmenoval. Moderoval jsem festival a byla tam mladá kapela a já říkám: "Hele kluci, jak se jmenujete?" A oni: "Nevíme, my nic nemáme." A já říkám: "No, ale nějak se musíte jmenovat." Vyšel jsem na pódium, spousta lidí, a říkám: "Dámy a pánové - přichází kapela - Vařený vořechy!" A opravdu přišly Vařený vořechy. Docela dlouho si tak říkali, ale před lety se přejmenovali na No stress. Mrzí mě, že sklouzli do takhle fádního mainstreamu. Takže kdyby nějaká kapela nevěděla, jak se pojmenovat, obraťte se na mě!

A ještě na závěr - jakou otázku bys ode mě rád dostal?

Určitě něco o Hvězdných válkách!

Martin Tilšar.


Ladislav Karda (29), český divadelník, herec a režisér, absolvent  Alterny DAMU (2018), stálý člen souboru Divadla NoD, člen improvizačních skupin Just!Impro a Teapacks, zakladatel skupiny 20'000 židů pod mořem (2016), která improvizuje ve scénografiích cizích inscenací, lektor improvizace, baskytarista kapely Cílená nejistota.