"MY DVA NIKOHO NEZAJÍMÁME."

07.01.2020

#ALTERNA Johanka Urbanová a Adam Svoboda jsou produkční, spolužáci z DAMU, kteří se rozhodli ve svých hektických profesionálních životech najít místo pro činnost, která má potenciál posouvat nejen mladé divadlo jako takové, ale především ho propagovat v zahraničí. Projekt Drama Label představuje mladou iniciativu, která rozhodně stojí za pozornost. V poměrně krátkém čase fungovaní se povedlo sestavit komplexní webový katalog zastupovaných inscenací a pod záštitou Drama Label vyvézt české alternativní a mladé divadlo všude možně po světě. Zkrátka projekt, o kterém my z PASQUILu rozhodně chceme vědět víc! 


Co vás vedlo k založení Drama Label?

Adam: Drama Label vzniklo na jaře 2018. S Johankou nám bylo líto, že na DAMU, především na katedře alternativního a loutkového divadla, vzniká spousta dobrých věcí, které se odehrají během klauzur a zaniknou. Chtěli jsme jim znovu vdechnout život. Hraní v Česku si většinou dokáží tvůrci vyjednat sami, proto jsme se rozhodli cílit na zahraničí. Sešli jsme se, vymysleli kritéria, která by měly inscenace splňovat, abychom je mohly začít vyvážet do zahraničí.

Johanka: Momentálně máme pořád ambice vyjíždět do zahraničí, ale zatím se nám přece jenom více daří fungovat v Česku. Což je ale pro začátek skvělé, jelikož se tak lidé snáze dozvědí o existenci Drama Labelu. Naší další motivací je skutečnost, že i když klauzury ze školy občas vyjíždí, nedostanou většinou ani korunu, čehož festivaly rády využívají k rozšíření programu bez nákladů. Není to férové, studentské inscenace jsou často stejně kvalitní, jako profesionální. Tím se dostávám k našemu mottu: "Young but professional."

Adam: Samozřejmě je v pořádku, když inscenace jezdí na festivaly jiných uměleckých škol zadarmo, protože v tu chvíli jde o reprezentaci školy. My ale chceme mladým tvůrcům nabídnout alespoň trošku odpovídající honorář za práci, kterou odvedli. Zkrátka se snažíme o profesionalizaci mladého divadla.

Jak vznikl název Drama Label? Co znamená?

Adam: Chtěli jsme mezinárodní název. Slovo "label" znají všichni. Měli jsme i jiné varianty - třeba Dramalog - protože jsme vlastně katalogem inscenací. Nakonec jsme si řekli, že jsme přece jen takový label, i když věci nevydáváme a přebíráme je už hotové. Zatím nemáme na to, abychom sami dávali prostor k tvorbě. Label teda v jádru nejsme, ale hodně se mu podobáme.

Oba jste produkční a zároveň se podílíte na dramaturgii? Jak vůbec funguje výběr inscenací?

Johanka: První základ jsme vybírali společně. Máme ale dramaturgickou radu, která je složená ze studentů KALD napříč obory - Eva Stárková (režie), Rufina Bázlová (scénografie) a Anita Gregorec (herectví).

Adam: Tahle miniaturní rada funguje především během klauzurního festivalu Proces na KALDu. Dbáme na jejich názor, ale pokud se nám něco hodně líbí, máme s Johankou poslední slovo. Navíc jsme všichni hodně vytížení a nedaří se nám zařídit, aby všichni viděli všechno.

Jakým procesem prochází inscenace ve chvíli, kdy si ji vyberete? Jaká jsou kritéria, která musí splnit?

Johanka: Nejdůležitější je motivace tvůrců práci prezentovat. A samozřejmě nás projekt musí zaujmout - mimo dramaturgickou radu sbíráme i názory dalších kamarádů od divadla. Pak samozřejmě řešíme technickou stránku věci, aby šlo o inscenace, které můžou jednoduše vyjíždět.

Adam: Setkáváme se se třemi praktickými bariérami: snažíme se, aby v inscenaci nehrálo moc herců, nemůžeme zaštiťovat projekty, které mají masivní scénografii, světelné nebo zvukové plány a nároky. Nakonec se snažíme, aby šlo o nonverbální nebo snadno titulkovatelné formáty. Tohle jsou tři základní parametry, kterými se snažíme dosáhnout co nejvyšší atraktivity pro zahraničí a zároveň tím usnadňujeme převoz.

Johanka: Výhodou je, že většina našich projektů vznikala jako studentské klauzury a technické parametry jsou většinou splněny hned na začátku.

Jakým způsobem funguje kontrakt s tvůrci? Co jim nabízíte navíc, kromě "kšeftů"?

Johanka: Vždycky jim poskytujeme místo na našich webových stránkách v katalogu, kde jsou všechny informace o dané inscenaci, včetně fotek.

Dramaturgové festivalů tak mají snadnější výběr a všechny potřebné informace k dispozici. Pak zprostředkováváme produkční práci - vyplňujeme opencally a odpovídáme na nabídky. Už se nám i stává, že se festivaly ozývají samy od sebe a ptají se na naše doporučení.

Omezujete se pouze na projekty vzniklé na KALDu, nebo máte i širší záběr?

Adam: Rozhodně se ničemu nebráníme.

Johanka: Preference KALDu je hodně daná klauzurním festivalem Proces. Na KČD jsou klauzury většinou uzavřené veřejnosti. Nemáme tedy šanci moc sledovat, co studenti vytvořili.

Inscenace Nejmenší ze Sámů se během festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem umístila jako druhá v anketě Ceny Erik. Jaké další úspěchy máte za rok a půl svého fungování?

Adam: Nejmenší ze Sámů se také nedávno zařadila do projektu Nová krev. Tisíc tuctů dostala několik cen na Skupově Plzni a na festivalech v Maďarsku, Rumunsku a Srbsku. S inscenací Mikrosputnik jsme se dostali až do Izraele a Petrohradu, možná pojedeme i do Korey. Momentálně čekáme na výsledky opencallů - rýsuje se nám například festival Sofia Puppet Fair.

Johanka: Plánujeme takové menší turné po Balkáně. Během prázdnin se nám dařilo účastnit skoro všech českých festivalů. RAW nebo Nejmenší ze Sámů jezdily téměř nepřetržitě.

Adam: Náš úspěch je především úspěchem inscenací. My dva nikoho nezajímáme.

Jakou vizi máte pro Drama Label do budoucna? Kam se chcete dál vyvíjet?

Johanka: Líbilo by se nám navázat co nejvíce nových spoluprací. Měli jsme schůzky v českých centrech, snažili jsme se je seznámit s našimi projekty a snad se nám podařilo započít pěknou spolupráci - cítili jsme jejich zájem o mladé alternativní divadlo. Vyplňujeme opencally, dáváme o sobě co nejvíce vědět. Hodně nám pomohla Nová síť, která při nás stála už od založení, díky nim jsme se dostali na různé festivaly, kde jsme se mohli prezentovat.

Adam: Přáli bychom si, abychom za pár let nemuseli nikomu psát a festivaly nás oslovovaly samy od sebe. Rádi bychom také začali zastupovat scénografy a vytvořili jim jakýsi katalog s portfoliem, kterým by se mohli prezentovat.

Na festivalech v zahraničí máte šanci vidět, jak vypadá studentské alternativní divadlo mimo Českou republiku. Jaká je úroveň českých projektů ve světovém kontextu?

Adam: To je jedna z našich hlavních motivací. S projektem bychom nezačali, kdybychom si nemysleli, že u nás v Čechách vznikají unikátní věci. Když jsem začal objíždět festivaly alternativního mladého divadla, došlo mi, jak dobře na tom v Čechách jsme.

Johanka: Je škoda, že v rámci českého divadla obecně je propojení se zahraničím dost tristní. Moc podobných platforem jako Drama Label v Čechách není. Například Perform Czech má svou prestiž, mnohem větší než my, ale zastupuje pouze inscenace profesionálních divadel.

A jak spolu fungujete vy dva? Je Drama Label demokratická?

Adam: Já všechno udělám a Johanka slízne smetanu (smích). Na začátku jsme si rozdělili kompetence. Já více rozumím technice a komunikuji ohledně praktických věcí s festivaly, Johanka je lepší v komunikaci s veřejností a ovládá sociální sítě.

Johanka: Občas se někdo ozve Adamovi, občas mně. Projekty si většinou nepřepinkáváme a spíše si dáváme průběžně vědět, na čem zrovna pracujeme. Takže ano, jsme demokratičtí (smích).

V čem je v České republice největší problém v divadelním kontaktu se zahraničím? Proč není více lidí, jako jste vy dva, kteří by soustavně komunikovali a působili na mezinárodní úrovni?

Adam: Je to taková česká nátura. Lidé mají pocit, že je to příliš složité, drahé, že je to daleko a nebezpečné. Jsou to takové neopodstatněné obavy. Častokrát to divadla ani nenapadne. Mrzí mě, že se snažíme o něco, na co neexistuje adekvátní grantový program.

Johanka: Myslím, že by ta ambice i byla, ale lidé mají pocit, že je to příliš náročné. Kamenná divadla na to se svým vlastním provozem většinou nemají kapacitu. V Čechách není navázaná síť, vznikla obrovská propast a ta většinu lidí odradí. My moc peněz vlastně nepotřebujeme, jde nám o poslední krok (propagaci a nabízení inscenací), který je ale zásadní pro to, aby inscenace mohla žít a fungovat v zahraničí - a ten se my snažíme podpořit.  

Ema Šlechtová