NALÉZÁM ZDE NEKONČÍCÍ ZÁSOBÁRNU TÉMAT

22.08.2020

Stanislava Bohadla není v rámci festivalu Theatrum Kuks nutné představovat. "Otec zakladatel" se neúnavně účastní celého festivalového dění a jeho vědomosti ohledně Kuksu jsou nevyčerpatelné.


Jaký byl hlavní impulz pro založení festivalu Theatrum Kuks, který se nyní může pyšnit (téměř) 20letou tradicí?

Začalo to tak, že jsem společně se sousedem v roce 2000 koupil v Kuksu nemovitost - panskou kuchyni z roku 1694. Rok předtím jsem totiž učil ve Spojených státech v Nebrasce a neskutečně jsem trpěl tím, že tam nejsou žádné historické budovy. V roce 2002 obec prodávala stodolu a já jsem je plamenně přesvědčoval, že tam budeme dělat divadlo. A tak mi ji prodali. Původní Šporkovo divadlo stálo vedle hostince U Zlatého slunce. Když se však podíváme na plán obce Kuks, zjistíme, že objekt stodoly je identický půdorysem i situováním.

Nápad uspořádat v Kuksu festival jsem měl už v roce 1994, tehdy jsem pro starostu vytvořil koncept vivaldiovského festivalu, na který tenkrát nikdo neslyšel. Později nás podnítily až samotné historické budovy v Kuksu. Založili jsme soubor Geisslers Hofcomoedianten a začali jsme v Kuksu hrát. Páteř festivalu pro Theatrum Kuks vznikla samovolně, protože jsme zde každý rok zkoušeli novou inscenaci. Vzápětí se začaly nabalovat další s tímto tématem spojené aktivity. Na Kuks se tradičně jezdí za neutuchající krásou nehybných Braunových soch, my jsme sem však chtěli navrátit i Šporkem milované jevištní umění. Díky geniu loci celého komplexu Kuksu nacházíme stále nová témata a zjišťujeme, že je téměř nestíháme všechny realizovat. Nová překvapení přichází neustále.

Co vás po těch letech na Kuksu stále drží a nepřestává fascinovat?

Po probuzení můžu z okna mé kuchyně dalekohledem sledovat Braunovy sochy. Třeba i při západu slunce, který vše najednou plně vybarvuje a ožívá. Nalézám zde nekončící zásobárnu témat. Dnes už i věřím tomu, že si nás v Kuksu nové podněty vyhledávají samy.

Jaká je vaše oblíbená informace o hraběti Šporkovi? Taková, o které se běžně neví?

V roce 1727 zorganizoval hrabě Špork takový happening v Braunově betlémě, kterému říkal "čarodějnický sněm" - v noci na 30. dubna během Svatojakubské noci létaly rachejtle a ráno byly všude ohořelé paznehty. Udělal to proto, že žirečtí jezuité nesplnili slib a nepostavili kalvárii, na které se společně domluvili. Špork prohlásil, že bude organizovat čarodějnický sabat každý rok, dokud jezuité úmluvu nedodrží. K čemuž tedy nikdy nedošlo. Zatímco se tato akce odehrávala, byl však hrabě ve Vídni (o všem si samozřejmě nechával podrobně referovat). Hrabě se zde setkal s mnoha významnými osobnostmi císařského dvora, včetně Adama z Questenberka, který pobýval v Jaroměřicích nad Rokytnou a byl podobným milovníkem a průkopníkem umění jako Špork. Questenberk sestavil ze svých lokajů operní soubor, a když byl k němu hrabě Špork pozván na oběd, jeden ze sloužících se zvedl a odešel od honosné tabule. Špork byl z této události velmi nepříčetný. Ukázalo se, že poddaný, který se dopustil takto nemyslitelného činu, byl František Václav Míča, vrchní kapelník Adama z Questenberka. Václav Míča se údajně šel připravit, aby se nezahálelo a bylo možno hraběti hned zahrát. Z diárií hoffmeistra Seemana (kapelník na Kuksu) víme, že hraběte tato událost rozohňovala ještě další tři dny. Z toho plyne, že postavení kukského hraběcího kapelníka bylo mnohem lokajštější, zatímco Míča měl jako vídeňský kapelník statut a privilegia.

Stejně jako baroko a festival Theatrum Kuks jste multižánrový. Kolem Kuksu, baroka, hraběte Šporka a hudby se soustředí veškeré vaše aktivity. Co děláte ve volném čase? Stíháte vůbec ještě něco jiného?

Úžasné je to, že právě tohle je můj volný čas. Učím na univerzitě dějiny hudby a zabývám se 17. a 18. stoletím. V Kuksu se mi všechno sešlo dohromady. To propojení je pro mě odměnou. Považuji to za ideální stav.

Ema Šlechtová


FOTO: Michal Stránský