NEŘESTI BOUŘÍ

25.08.2020

Celý festival se zamýšlím nad tím, co #novebaroko znamená. Do jaké míry lze s úctou přistupovat k tradici, jakým způsobem je možné rekonstruovat na základě historické faktografie, a kde je ta správná chvíle pro vstup současnosti. V inscenaci Tři ženy a zamilovaný lovec jsem našla do velké míry odpovědi na mé otázky i na to, co od souboru Geisslers Hofcomoedianten vlastně divácky očekávám. Daří se jim totiž demonstrovat barokní principy způsobem, který je snadno srozumitelný, zábavný a nenásilný.

Text z 18. století, který je úzce svázán s Kuksem, v rámci festivalu samozřejmě nabývá vypointování, které by na jiném místě a s jinými diváky, nemuselo být tak explicitní. Ale tady se nám během posledních dní vryla jména Špork a Braun hluboko pod kůži. I přicházející bouřka, která rozvlnila stěny šapitó umocnila ono tajemno nastavené šerosvitem hořících svíček i záhrobní mrazení úvodní a závěrečné scény s "mrtvolou na prkně". Komedie o milostném pětiúhelníku v sobě obsahuje barokní neřesti, pompéznost, nadsázku, vizualitu i dynamičnost. Herci svá těla propůjčují vzniku živých sousoší, které nepředstavují pouze malby Petra Brandla, ale frázují celý scénický tvar. Herecká stylizace nejenže dopomáhá oné barokní autenticitě, ale utváří nadhled, díky kterému můžeme postavy nahlížet karikaturně a oprostit se od jejich historického významu. Aleš Pospíšil v roli kněze svými dramatickými gesty opravdu vyvolává dojem oživlé sochy. Řemeslně jde zkrátka o dobře odvedenou komedii, která má tu výhodu, že obsahuje onen přesah spojený s vědomostmi o barokním divadle.

Použité prostředky, které jsou v rámci inscenace vyargumentované, se sice v druhé polovině recyklují, ale zároveň zajišťují určitou kompaktnost, která je pohodlná. Asi bych si dokázala představit, že se v situaci finálního odhalení pustí herci ještě do větší nadsázky a vyženou ji ad absurdum. Zároveň si ale uvědomuji, že pokud si Geisslers Hofcomoedianten dávají za cíl zprostředkovávat dnešnímu divákovi baroko, nemůžou si dovolit riskovat to, že něco neudrží na hranici srozumitelnosti.

Ema Šlechtová


TŘI ŽENY A ZAMILOVANÝ LOVEC

Geisslers Hofcomoedianten


Režie: Petr Hašek

Autor: Vratislav Levínský z Olešnice

Dramaturgie: Helena Kebrtová

Scéna: Ján Tereba

Kostýmy: Kristýna Šrolová

Hudba: Leonardo Vinci, Heinrich Ignaz Franz Biber, Jan Václav Štich, Jan Dismas Zelenka, Václav Karel Holan Rovenský

Pohybová spolupráce: Martin Talaga

Odborná spolupráce: Andrea Steckerová

Hrají: Michaela Váňová, Aleš Pospíšil, Petr Šmíd, Martin Bohadlo, Štefánie Šubová


FOTO: Michal Stránský