NEZAPOMEŇTE NA NÁS! DIVADLO ZA ČASŮ PANDEMIE...

12.04.2020

Od 12. března se díky vládním opatřením proti koronaviru přibouchly dveře veškerých divadel, kin, koncertních sálů, kulturních center a jiných institucí, které provozovaly tzv. "živou kulturu".

Od té doby umělci všeho druhu přesunuli působiště do svého obyváku a jsou on-line. Stream přímo ze scény až k vám domů. Záznamy z Vinohrad, z Putyky, herci z Schaubühne u vás na gauči. V obavách o svou další existenci každý druhý herec předčítá na Facebooku ze své oblíbené knihy ve snaze udržet alespoň minimální kontakt s divákem, který je pro jeho práci tak hrozně nezbytný. Stav nouze. Divadlo ale nepatří na obrazovku, není to udržitelné. Je to pouze gesto, gesto "Nezapomeňte na nás!".

Manažeři malých nezávislých divadel si při šití roušek rvou vlasy a doufají, že budou mít na další nájem. Ti bez vlastní scény řídíce se mottem "Divadlo je nejlevnější, když nehraje.", uspali své soubory a jejich aktéři vybírají svá stavební spoření. Ředitelé velkých divadelních budov spráskli ruce a škrtají v nadcházející sezóně. Obchodní oddělení všeho druhu hromadně vrací vstupenky a na otázky o dalších plánech si všichni vystačí s krátkou odpovědí: "Uvidíme...".

Nejhůře jsou na tom momentálně neziskové organice, hovoříme-li o divadlech, jsou to ta, jejichž rozpočet tvoří z menší části finance od státu a měst a z větší části prodej vstupenek, pronájem sálů, komerční akce a sponzoring. Herci a technici na "volné noze" se ocitli zcela bez prostředků. Každá OSVČ dostane od státu 25 000 Kč, odpustí jí zálohy na daně a na sociální pojištění. Bohužel to je jen zrnko písku, které se potlouká mezi účty za telefon, vodu a plyn.

Vláda schválila záchranný balíček ministra Lubomíra Zaorálka na podporu kultury. Stejně jako se tomu děje v mnohých evropských zemích. Velký dík Asociacím nezávislých a profesionálních divadel, jejichž práce je teď vidět více než kdy jindy.

Na internetu se rozjelo nemálo akcí na podporu kultury, ať už se jedná o sbírky či o iniciativu MHMP a GoOutu tzv. Vstupenku na NIC.

(Vyrojil se také nemalý shluk občanů, kteří zastávají názor, že přece nebudou hercům platit další dovolenou. Všichni umělci těmito výroky tiše trpí a doufají, že to jsou zrovna ti, které v divadle nepotkávají.)

Jsou tu také soukromá divadla v čele s panem Lichtenbergem (Divadlo Broadway) a panem Hrušínským (Divadlo Na Jezerce), kteří si myslí, že na jejich divadla se zanevřelo. Samozřejmě, jsou na tom stejně jako všechny zbylé instituce, ale už od podstaty věci - jsou to divadla založená na podnikatelské aktivitě. Poskytnout stejnou podporu jim jako neziskovým organizacím by znamenalo, že stát musí odškodnit každého drobného podnikatele, každou kavárnu a každé kadeřnictví zcela stejným způsobem.

Netvrdím, že si produkční domy a soukromá divadla nezaslouží podporu a výpomoc, ovšem kde je ta hranice? Dokážeme vůbec najít stejný metr jak pro neziskovky, tak pro podnikatele?

Každý, kdo alespoň trochu přemýšlí o následcích, ví, že finanční ztráta divadel a všech, co se v nich angažují, je pouze jeden z mnoha obrovských problémů, které nás čekají. Naivně sedíme doma a čekáme, že zase budeme hrát Shakespeara, Havla a obdivovat kontemplativní performance. Ale kdo bude náš divák po pandemii koronaviru? Bude to ta neohrožená společnost střední Evropy?

Česká televize začíná natáčet seriál o životě v karanténě. Divadlu se toto téma nevyhne. Seriál ale mohou diváci sledovat z pohodlí svého domova. Divadlo tak, jak ho známe, v té definici, kterou (skoro) všichni uznáváme, za vámi ovšem nepřijde. Kde je Vlasta Chramostová, když ji potřebujeme?

"Ale nebojte, otevřeme divadla a každý se do nich pohrne, neb měsíce seděl doma!" Říká beznadějný optimista, aby uchlácholil svého produkčního.

Připravme se ale spíše na variantu, že zažijeme obrovský odliv diváků, nejen díky finanční krizi, která pomyslně stojí v předsíni s oblečeným kabátem, ale také díky nemalému strachu, který v naší společnosti nemá obdoby. Kašlající divák v divadle už nebude pouze narušitel poklidného večera, ale možná hrozba.

Na konci února jsem byla ještě docela skeptická k některým prognózám. Je to jen chřipka, není to mor. Při neustále se měnícím počtu mrtvých v celé Evropě si už nikdo nemůžeme myslet, že se to jen tak přežene.

A co teď? O měsíc a půl později?

Teď nevíme nikdo nic, vytváříme prognózy a možné scénáře Co by bylo kdyby... Chyby politiků, ekonomů a dalších budeme sčítat, jakmile vylezeme ze soukromých karantén. Koronavirus ovlivní nejen finanční smýšlení a ekonomiku celého světa. Pozitivem může být, že si z toho vezmeme ponaučení a některé segmenty ekonomického uvažování občanů se změní natrvalo a k lepšímu. Jen díky měsíci bez továren se klima na planetě zlepšilo. Jen díky měsíci, kdy rodiče společně s dětmi vyplňují písanky si uvědomili, kolik toho jejich ratolesti vlastně mají. A snad tato drobná uvědomění povedou ke změnám ve společnosti, což se nakonec projeví také v umění. Kdo první napíše drama o koronaviru? 

Těšme se tedy na moment, kdy budeme moct opět do divadla, do práce nebo na představení a že bude na co koukat, neb skoro všechno bylo přesunuto na podzim! Kulturní aktivista nebude vědět, kam dříve skočit...

Veronika Svobodová,

divadelní produkční


FOTO: Fuion Medical Animation