ODSTŘEDIVĚ DOSTŘEDIVÁ DEPKA

30.06.2019

#MACHO3 Závěr letošního ročníku festivalu Tance Praha byl důkazem, že je to festival nejen velký, ale festival evropský - dramaturgickou volbou, závěrečnou inscenací i prostorem.

Komponovaná inscenace Tentative approaches to a point of suspension byla atmosférickou tečkou, kterou by chtěla skončit každá podobná akce. Malá dvorana Veletržního paláce je dostatečně majestátním místem, kde zároveň vyniknou intimní a křehké detaily a neztratí se špičkové výkony ani charisma performerů. Uprostřed obrovské, téměř prázdné haly se nacházela tři centra, přičemž každé z nich mohlo klidně být sochou a hloučky rozprostřených diváků návštěvníky sochařského sympozia. To, co se následně odehrálo, bych směle označil za zážitek podobný ponoru do posvátných vod a hlavně produkci, jakou si může dovolit pouze world class hvězda - suverénně odpálit půl hodinovou performance a stejně všem odstřelit sanice od toho, jak jim spadnou brady obdivným údivem. Záběry z choreografie Mechanics of History se, myslím, alespoň v naší sociální bublině staly na Facebooku virálem. Nekompromisní, inovativní estétství. Její autor Yoann Bourgeois zavítal do Prahy i osobně - s performerkou Marie Vaudin a harfenistkou Laure Brisou. Člověk by možná řekl, že inscenace s generickým názvem (respektive názvem, kam můžete dát libovolný počet vzájemně nesrozumitelných slov, ale zní to cool), formální virtuozitou na každé úrovni, douškou melodramatična je přesně tím typickým festivalovým ideálem. Omyl. Vycizelovaná forma, efektní práce s rovnováhou, jakási filosofická akrobacie byla něčím více než festivalovým standardem. Už pouze úvodní sólo sekvence Huragan všechny smetla natolik silně, že stačila jenom ona. Performerka se při ní točila na plošině, držela se židle a lítala kolem diváků. Efekt se prohluboval s každou další částí, duety i závěrečné sólo na Glassovu skladbu Metamorphosis.

Kromě toho, že Bourgeois je žánrově neuchopitelný, nejednoznačný a nepolapitelný, tak jej od festivalových ranařů ještě odlišuje obrovská lehkost.  

Martin M. Macháček


FOTO: Vojtěch Brtnický