"ODVAHU K EXPERIMENTŮM MÁM POŘÁD."

09.05.2019

#CAMPQ3 Marie Nováková je absolventka dramaturgie na Katedře činoherního divadla DAMU. V roce 2010 založila, ještě na škole, spolu s Ivo Kristiánem Kubákem nezávislý divadelní soubor Tygr v tísni, pro který píše autorské texty a kde působí jako dramaturgyně. Zasadila se také o vznik ostrovní scény VILA Štvanice. Od září 2017 je dramaturgyní v Klicperově divadle v Hradci Králové. Na CAMPQ se podílí jako autorka a dramaturgyně zároveň.


Vystudovala jste dramaturgii na DAMU - jak na studium v kontextu své dnešní praxe a časového odstupu vzpomínáte?

Pět let v tak úzkém kolektivu spolužáků a pedagogů bylo náročných. Ale čím větší odstup mám, tím raději vzpomínám. Všelijaká traumata jsem postupně hodila za hlavu. A co jsem se od svých pedagogů Darii Ullrichové a Jana Nebeského dozvěděla, ve své práci stále zúročuji. Ukázali mi cestu jak autorského divadla a nepravidelné dramaturgie, tak interpretačního divadla a pravidelné dramaturgie.

Já kráčím po obou; hodně se liší. Zatím mě těší tyto disciplíny střídat a osvěžovat tak mysl. Ale nevím, jestli to takhle jde dělat donekonečna. Nicméně jsem ráda, že nám na škole ukázali i jiné možnosti než jen interpretaci pevného dramatického textu a dodávali nám odvahu k experimentům a fantaziím. Tu pořád mám.  

Co Vás osobně na projektu CAMPQ přilákalo a co Vás na něm zajímá?

Zajímá mě plenérové a imerzivní divadlo. Byla jsem zvědavá na spolupráci čtyř "štvanických" režisérů Ivo Kristiána Kubáka, Petra Haška, Tomáše Loužného a Martiny Schlegelové. Ráda pozoruji, jak se ovlivňují a inspirují herci s různými zkušenostmi z různých míst a typů divadel. Zároveň jsem nikdy nespolupracovala na takové imerzivní inscenaci, při které by docházelo k úplné interakci s divákem. Těším se, až tenhle princip vyzkouším a prozkoumám.  

Linku jakého národa jste napsala Vy a jak psaní probíhalo?

Já jsem psala linku lidí, takže jsem měla zdánlivě nejjednodušší úkol. Ale zároveň jsem neměla šanci tolik popustit uzdu fantazii jako ostatní autoři, kteří si mohli od základu vymyslet vlastní mimozemský kmen.

Mým přínosem je několik postav odborníků, úředníků a technického personálu, které pracují v integračním táboře. Díky tomu jsem musela prozkoumat lékařskou, manažerskou a šoubyznysovou hantýrku, medicinské morální kodexy, pedagogické metody atd. To mě bavilo nejvíc. Vypracovala jsem hrubé charaktery, a pak jsem musela čekat, až vzniknou textové materiály k mimozemským kmenům. Protože teprve na základě charakteru a chování mimozemšťanů jednají pozemšťané, kteří je mají na starost.

Průběžně během psaní probíhaly mnohahodinové schůzky s ostatními autory a dramaturgy. Ke konci už jsme psali všichni všechno. Nikdy jsem se neúčastnila psaní seriálového scénáře, ale řekla bych, že psaní pro CAMPQ tomu bylo hodně podobné.

Já jsem zvyklá psát sama, ve svém tempu. Většinou dlouho sbírám inspirační materiály, rozepisuju skicy scénáře, obrábím koncept v hlavě, a pak během čtrnácti dnů scénář napíšu. To ve spolupráci čtyř autorů nebylo možné.  

Budete se jako dramaturgyně CAMPQ věnovat jen tomu, co jste sama napsala, nebo stojíte, podobně jako vrchní režisérka Martina Schlegelová, nad všemi čtyřmi dějovými linkami a budete je dozírat "shora"?

Mám dramaturgicky na starosti svoji linku lidských postav. Ale je jasné, že čím více situací bude nazkoušeno a čím více linek se tím pádem propojí, tím více budeme my všichni dramaturgové dozírat shora.

Kdy začínáte zkoušet s herci a na co se nejvíc těšíte?

S herci už jsme zkoušet začali. Zatím diskutujeme o charakterech, funkci a možnostech postav v táboře, jejich vztahu k mimozemšťanům a integraci.

Těším se na ten moment, kdy opadne nervozita a ostych, herci začnou ve svých rolích a prostředích žít, zabydlovat postavy a pustí se se vším všudy do té velké bojovky jménem CAMPQ. Nakročeno máme, myslím, dobře. 

David Košťák, spoluautor a jeden z dramaturgů, nám v rozhovoru pro Pasquil před časem přiznal, že si zatím zkoušení s herci na takto velkolepém projektu neumí moc představit - jak jste na tom Vy?

Já si to představit umím. Není to zas taková věda, jen se k tomu musí přistoupit jinak. Nejde ani tak o zkoušení jednotlivých situací, ale o ponor do alternativní reality, ve které se herci naučí žít a jednat. Ve chvíli, kdy se herec na pár hodin dokáže stát Fénickou ženou, se znalostí svého kmene, vlastního životopisu, jazyka, zvyků, prostoru tábora a s vizí své budoucnosti, má vyhráno.

Nad celou tou alternativní realitou musí bdít nějaký exaktní mozek, který dokáže vytvořit síť signálů a klíčových bodů, aby se hra nerozpadla. Nedokážu si úplně představit, jak se bude kombinovat práce čtyř režiséru, ale nemám z toho obavy. Je to tábor, je to bojovka a všichni chceme najít poklad, tak se to musí podařit. 

CAMPQ v sobě slučuje tematiku sci-fi a uprchlické krize - jaký je Váš vztah k těmto dvěma fenoménům?

Nemám ráda sci-fi. Tenhle žánr mě nikdy nezajímal. Hrdinní kapitáni kosmických lodí bojující se slizem mi připadali směšní a příliš odtržení od reality.

Musím říct, že můj odpor ke sci-fi se nepodařilo zlomit ani při psaní CAMPQ. Na druhou stranu by byla hloupost snažit se instalovat na Štvanici reálný uprchlický tábor, ve kterém se adaptují lidé třeba ze Sýrie nebo Čečny, a rozvíjet příběh o něčem, o čem tady v Čechách víme kulový.

Hyperbola v podobě stěhování národů mezi planetami mi připadá funkční. Osud uprchlíků a postoj naší politické reprezentace mě trápí. Bezcitnost vůči lidem zasaženým válkou, diktaturou, hladem a suchem je pro mě nepochopitelná. Právě proto jsem přijala nabídku autorsky se na projektu podílet.

Martin Tilšar.