ONDŘEJ POTŮČEK: "NEMŮŽU SI UŽÍVAT TAK JAKO MOJI VRSTEVNÍCI."

12.08.2019

#OPERA Operní pěvec, lyrický baryton, Ondřej Potůček (22) s rozhovorem pro PASQUIL nadšeně souhlasil už přede dvěma měsíci. Protože ale studuje v německém Lipsku, museli jsme setkání odložit až na prázdniny. Sešli jsme se v jedné z pražských kaváren, jejíž velký prostor okamžitě naplnil svým znělým hlasem. Přišel dobře naladěn (!) a setkání, které původně mělo trvat hodinu a půl, se nakonec protáhlo na téměř šest hodin povídání o životě v Německu, o pracovních příležitostech, rodině, opeře a různých jiných záležitostech.


KDO NEMÁ TRÉMU, KECÁ

Jeden z tvých bratrů je dopravní pilot, druhý business man, máma je advokátka, táta dělá do zdravotnictví - po kom máš talent?

Asi po tátovi. Umí na banjo a klarinet, a když je příležitost, rád hraje. I můj bývalý profesor zpěvu, pan Jaroslav Mrázek, říkal, že hlas má dobrej. Naši jsou rádi, že máme každej jiný povolání a de facto pořád jezdí na moje koncerty a soutěže a obrovsky mě podporujou. Byl to táta, kdo mě vzal v jedenácti letech na moji první operu. Viděli jsme Toscu, zpívala ji Anda-Louise Bogza a já se tam s ní seznámil. Tuhle inscenaci jsem pak viděl určitě aspoň třicetkrát.

Od kolika let zpíváš?

Ve školce jsem začal ve sboru Bambini di Praga, pak ve chlapeckém sboru Pueri Gaudentes, kde dělala hlasovou poradkyni Markéta Džuneva a u ní jsem začal studovat sólový zpěv. V páté třídě jsem udělal přijímačky na hudební gympl na Žižkově. Ve dvanácti jsem v opeře začal vystupovat se sborem.

Studuješ v Lipsku - proč právě tam a jak jsi s tím spokojený?

V Lipsku jsem na radu mého českého profesora zpěvu, pana Mrázka. Jeho žena, Christina Kluge, mi doporučila mého současného profesora KS Rolanda Schuberta. A spokojený jsem, protože v Německu je dost práce a opera je na vysoké úrovni.

Jak to ve škole chodí?

Každý žák má vlastního profesora zpěvu, jevištní mluvy, klavíru a svého korepetitora. Pak jsou společné předměty jako balet, sbor, dějiny hudby, poslech, harmonie, italština, hudební nástroje, analýza forem, soudobá hudba. První dva roky byly časově náročný, měli jsme operní i klasický sbor, kde jsme museli vystupovat a dělat jeden klasický koncert a jednu operní inscenaci do roka. Jediná výhoda je, že za vystupování ve sboru nás škola docela dobře platí. Od příštího roku si ke zpěvu přibírám ještě pedagogické vedení, takže kdyby mi odešel hlas, budu moct zpěv alespoň učit. A do toho ještě mívám v průměru pět koncertů do měsíce.

Míváš před koncerty trému?

Strašnou! Dobrej zpěvák má trému vždycky, protože chce předvést to nejlepší, a kdo říká, že trému nemá, tak kecá. I to je umění - nepodlehnout trémě, když ji máš. Taky je ale důležitý, umět pracovat s vědomím, že tvůj výkon nikdy nebude stoprocentní.


ČLOVĚK MUSÍ PRACOVAT HLAVNĚ SÁM

Kolik hodin denně zpíváš?

Ne zas tolik. Instrumentalista může klidně cvičit celej den, ale zpěv je specifickej tím, že když zpíváme hodně a dlouho, hlas unavíme. Optimální jsou tak dvě hodiny, aby se procvičila technika a repertoár.

Musíš se udržovat v dobré fyzické kondici?

Musím. Dřív se v opeře pěvci postavili, odzpívali a odešli. V moderních inscenacích pěvci při áriích chodí, skáčou, zpívá se vleže, což je fyzicky dost náročný, a člověk musí být připravený. Ve škole mám třikrát týdně hodiny baletu, chodím cvičit a plavat.

Jakým způsobem studuješ árie?

Nejdřív si ji zpívám na brumendo, pak na jeden vokál, třeba na "o" nebo "no", abych věděl melodii, a když jsem si stoprocentně jistej rytmicky a hudebně, naučím se slova a jdu na korepetici a hodinu zpěvu. Korepetitor mi často poradí, nebo upozorní na chyby a na hodině zpěvu už proto neztrácím tolik času. Ale člověk musí pracovat hlavně sám. Ostatní mu poradí, ale práci za něj nikdo neudělá.

V čem tě opera omezuje v běžném životě?

Nemůžu si užívat tak, jako moji vrstevníci. Musím být neustále dobře vyspaný, nesmím moc pít alkohol, kouřit, musím hodně sportovat, dbát na to, co jím. Taky nikdy nevíš, kdy přijdeš o hlas. Jednou jsem kvůli tomu rušil představení pět minut před začátkem. Každý den se probudíš s jiným hlasem, s jinou náladou a nemůžeš si bejt jistej, jak ti hlas bude, nebo nebude fungovat. Velký omezení taky je, že hlas se probouzí čtyři hodiny, takže když máš soutěž nebo hodinu zpěvu od devíti ráno, vstáváš v pět.

Zmínil jsi kouření - jak je to s vlivem cigaret na hlas?

Cigarety zpěv rozhodně nezlepšují. Nicméně neskutečný procento operních pěvců kouří. Nemluví se o tom, ale je to tak. Já bych si cigaretu před koncertem nikdy nedal, ale někdo říká, že se mu zlepší dech. Na jedné soutěži v Německu jsem zažil basistu, kterej si pět minut před finále zapálil, a pak zazpíval skvostně.

Jak se pěvec dostane do opery?

Buď právě přes soutěže, kde už většinou sedí režiséři nebo agenti, kteří nabízejí práci. U některých soutěží je dokonce role přímo jako hlavní cena. Druhý způsob je předzpívání do agentury, která tě pak prodává. Anebo se dá zkusit klasický předzpívání do divadla.


V OPEŘE CHYBÍ TECHNIKA A ZNALOST

Je dneska těžký se v opeře prosadit a dá se tím uživit?

Konkurence je obrovská a člověk se musí hodně snažit. Pak samozřejmě hraje roli i politika a velice důležité je štěstí. Spousta zpěváků skončila ve sboru, i když měli na sólovou dráhu, protože zkrátka neměli štěstí a příležitost. Hodně mých vrstevníků s tím seklo, protože přesně na tohle neměli nervy. Co se peněz týče, v Německu se zpěvem dá uživit velice slušně. Narovinu ti řeknu, že v České republice bych se zpěvem neuživil.

Proč je opera v Česku tak malý a uzavřený svět?

Nemáme na základních školách program, který by děti s operou seznámil. Státní opera kdysi dělala program pro školy, kdy se děti mohly podívat do budovy, do zákulisí, ukazovali jim, jak to tam chodí a dávali k tomu krátké představení, vždycky jednou za měsíc na hodinu a půl. Když ale děti nikdo s operou neseznámí, už ji za život třeba nepotkají, protože nevědí, že by se jim mohla líbit. Setkal jsem se i s lidmi, kteří vůbec nevěděli, co opera je.

Čím to je, že Německo tolik žije operou?

Je tam spousta dobrých divadel a hlavně asi dvacet tři vysokých hudebních škol. Hudbu a vůbec kulturu stát finančně hodně podporuje. U nás se na umění dává málo peněz, platy v opeře jsou mizerné, a proto dobří pěvci odcházejí do zahraničí. V Německu vždycky říkají, že z Česka přicházejí velice talentovaní pěvci.

Všiml sis nějakého rozdílu vnímání opery v prostorech bývalého NDR a NSR?

Vůbec. Já jsem zažil jenom jednou, že bylo poloprázdné divadlo, jinak je všude plno. Dokonce jsem se teprve nedávno konečně dostal do Deutsche Oper v Berlíně - vždycky je vyprodaná, i když lístky jsou drahý.

Takže komunismus u nás nemůže za dnešní slabý zájem o operu?

Komunismus jsem osobně nezažil, ale vím, že tenkrát byla větší jistota práce, i když příležitostí bylo méně. Mému bývalému profesorovi je sedmdesát a za jeho doby měl operní pěvec práci v Československu jistou a věděl, že ho nemůžou jen tak vyhodit. Kdežto dneska už v opeře ani nemáš angažmá, dostaneš pouze roli, jsi tam třeba tři měsíce, a pak jdeš do jiného divadla.

S jakými problémy se potýká současná opera?

Chybí dobří učitelé zpěvu, proto výkony nejsou takové, jaké by být mohly. Potíž je, že každý se v hlavě slyší jinak, než ho slyší jeho okolí. Musíš si najít člověka, který dokáže poznat, kde máš hlas posazený a odkud jde ven, což je problém. Kantorovi taky musíš stoprocentně věřit. A navíc znám spoustu lidí, kteří měli hlasy jako zvony, a učitel je během dvou let dokázal hlasově odrovnat tak, že dnes nezpívají. Obecně v opeře chybí technika a znalost a bojím se, že do budoucna proto půjde úroveň dolů. Já jsem měl velké štěstí na pana Mrázka, bez kterého bych si po technické stránce nemohl studium v Německu dovolit, i na KS Rolanda Schuberta, u kterého studuju teď.

Ještě mi řekni, co tě čeká?

Měl jsem nabitou sezónu, takže odpočívám. Budu mít malý koncert ve Francii, a pak měsíc hlasový klid. Na konci září jedu na velkou soutěž do Avignonu, odkud hned letím na koncertní šňůru po Rujáně. A pak je taky vždycky hodně vánočních koncertů...

Martin Tilšar.


Ondřej Potůček (22), operní a koncertní pěvec (baryton), absolvent Gymnázia a  hudební školy hlavního města Prahy, student Hochschule für Musik und Theater Felix Mendelssohn Bartholdy Leipzig, žák Mgr. Jaroslava Mrázka a KS Rolanda Schuberta, představitel Brundibára ve stejnojmenné opeře (2011 Tel Aviv, 2012 Petrohrad), mimo jiné vítěz mezinárodní Písňové soutěže Bohuslava Martinů (2010, 2015), International Opera Singing Competition of Giulio Perotti v Ueckermünde (2014), mezinárodní Spevácke súťaže Rudolfa Petráka v Žilině (2014), mezinárodní pěvecké soutěže Pro Bohemia v Ostravě (2015), a mezinárodní soutěže Triomphe de l'Art v Bruselu (2016), kde získal i cenu publika.


FOTO: Natálie Hofmanová