P/\ST: "JSME DVĚ ŽIVELNÝ LINIE, KTERÝ SE STŘETNOU PŘED PÓDIEM A VYSTŘELÍ DO DIVÁKŮ."

08.06.2019

Na české scéně experimentálního rapu se objevila nová kapela. Dost možná jste o ní slyšeli, protože když se účastnila soutěže Startér, který pořádá Radio Wave ve snaze podporovat nové české hudebníky, strhl se okolo ní docela humbuk. Často minimalistické texty, stojící na zvukové podobnosti a rytmu slov, a neotřelou hudbu dokážou nasytit tak silnou energií, že ji k vám protlačí i ze studiové nahrávky a přes nekvalitní sluchátka. S dvoumužnou kapelou P/\ST si nejen o jejich muzice povídám v prostorách naší společné almy mater, pražské DAMU.


Máte za sebou několik odehraných koncertů, vydali jste první desku a skončili těsně druzí na Startéru Radia Wave. Čím si vysvětlujete váš rychlý úspěch?

Dan: Měli jsme hrozný štěstí, že nás vybrali moderátoři Startéru. Poslali jsme naši nahrávku lidem z Českého rozhlasu, z Radia Wave, a pět týdnů se drželi v jejich hitparádě. Tím jsme se dostali do nejužší dvacítky, ze který si Startér vybírá tři kapely do finále. No a pak, díky celé té následné kampani, se nám najednou podařilo vykopnout naši muziku dál za okruh vlastních kamarádů a známých.

Kdy a kde vznikla P/\ST?

Dan: Asi před třemi lety jsem skončil jako frontman jedné kapely, kterou už jsem nestíhal. Ale chtělo se mi do projektu, kterej by byl víc elektronickej a víc o rapu. Věděl jsem, že Ivo dělá hudbu, která se mi líbí, a že je šikovnej producent, a tak jsem ho oslovil. Trvalo ale strašně dlouho, než jsme se k něčemu dokopali. Dělal jsem spoustu věcí, do toho jsem ještě poměrně výrazně hulil trávu, takže jsem ani neměl moc čas si svý myšlenky nějak utřídit a dostat se k psaní textů. Pak jsem hulit přestal, cíleně napsal několik věcí a řekl Ivovi: "Tak a jdem' na to!" Ale musel ho vlastně trochu přesvědčit a především uhnat, protože Ivo to má s časem taky složitý.

Ivo: Jo, bylo to náročný. Začátky, kdy to chtělo fakt intenzivně pracovat, tak - 

Dan: Tak to jsme se potkali jednou za měsíc, dali si obrovskýho jointa a hráli počítačový hry.

Ivo: To je pravda: "Dobrý, dobrý, pro dnešek hotovo, jdeme si něco zahrát!" Fakt dlouho jsme se hledali osobnostně i v žánru, což vyplodilo spoustu zajímavých dem, které máme v trezoru a nikdo je nesmí slyšet! Máme je jako takovou tabletku, když se cítíme hodně blbě, tak si to pustíme a řekneme si - hele, takhle jsme začínali...

Dan: Ve finále celej playlist, co teď hrajeme, vznikal rok.

Proč "past" a proč u áčka chybí to spodní břevno?

Dan: Dlouho jsme vůbec nevěděli, jak se budeme jmenovat. Já jsem měl čtyři stránky popsaných nápadů a nic nebylo vono. A pak jsme si po jedný zkoušce řekli: "Hele nevodejdeme vocuď, dokud to nevymyslíme." Jeli jsme různý slova, přemejšleli, co naše muzika vlastně říká a jak na nás působí. Shodli jsme se, že past je super, protože nese určitý poselství naší temný muziky. Zároveň první album je z větší části o mně, o mý minulosti, ke který jsem cítil potřebu se vyjádřit. Proto past jako anglicky minulost. Přitom past je v angličtině trap, což je i směr rapu, kterej my teda úplně neděláme. No a ty lomítka jsou tam proto, že to vypadá hezky a chtěli jsme se odlišit od jedný polský kapely, která se jmenuje PAST a je docela známá.

Myslíte si, že je dneska těžký se v hudbě, kterou děláte vy, nějak prosadit?

Ivo: Nejsem úplně z oboru, ale myslím, že v rapu není tolik konkurence s kvalitami, které má Dan třeba ve slovním projevu.

Dan: Já jsem větší insider, co se rapu týče, a řekl bych, že není těžký začít rapovat. Pokud jedeš témata, který se tady už třicet let omílaj' dokola, chytneš se dobrýho labelu, máš dobrýho producenta a dobrej zvuk, tak je to jednoduchý. Ale my na to jdeme z jiný strany, my nemíříme do rapovýho mainstreamu. Myslím dokonce, že většina rapový subkultury nás odmítne, protože naše muzika je něco úplně jinýho, než na co jsou zvyklí. Míříme spíš na jakejsi rapovej underground.

Ivo: Ale co nás třeba obrovsky těší a dost se nám to stává, je, že oslovujeme i lidi, který rap nikdy neposlouchali a nevěděli, že by se jim mohl líbit. Dokonce kolikrát začnou i pochybovat, jestli vůbec děláme rap.

Dan: Rap děláme rozhodně!!

Ivo: Jako ve formě jo, ale spíš maj' pochyby o textech. Například můj táta, kterej rap neposlouchá, o tom mluví jako o šansonu, což mě hrozně nadchlo. I moje máma, která agresivní hudbu nezvládá vůbec, je z toho nadšená.

Dan: Moje máma mi řekla, že to je hezký...

Četl jsem, že P/\ST je odpověď na myšlenkovou vyprázdněnost český rapový scény. Myslíte si, že je to opravdu tak zlý?

Dan: Minimálně z nějakejch 85 % určitě jo.

Ivo: Rap, kterej znám z české scény, mimo pár výjimek, mně textově přijde nápaditý, vtipný, ale málokdo zasahuje do filozofických věcí. Většinou zůstanou v okolí vnímání a vnímání se. Spousta věcí, které jsou u nás na vrcholu, postrádají jakýkoli vyšší smysl.

Dan: Ale tak to je normální, i když se podíváš, co vévodí klasickejm hitparádám. Myslím si, že českej rap postrádá ambici touhle formou přesahovat vlastní žánr, jít do zajímavejch témat, otevírat věci, o který se člověk zajímá nebo který ho trápí. Rap je poezie, ale u nás se na to dost zapomíná a skoro nikdo s tím takhle nepracuje. WWWčka s tím pracujou a pár dalších jedinců, ale jsou spočítatelný na prstech dvou rukou.

Ivo, ty teda děláš hudbu a ty, Dane, píšeš texty a rapuješ?

Dan: Přesně tak. Zároveň je potřeba říct, že Ivo není klasickej beatmaker ve smyslu, že by stál se sluchátkama a občas něco pustil. Ivo do toho naživo hraje na basu, na pady a fakt se nezastaví. Jsme takový dvě spojený linie, který se střetnou někde před pódiem a vystřelí do diváků.

Ivo: Pro mě jsou živé nástroje hodně důležité, protože já vždycky bojoval s principem, že někdo zmáčkne čudlík a čeká, až dojede track. Že můžu normálně vytáhnout basu a zahrát něco naživo, je element, kterej potřebuju, abych měl pocit, že dělám muziku.

Dan: Je to adrenalin a je v tom obrovský napětí, protože se může cokoliv pokazit.

Ivo: A je hlavně i na co koukat, protože na stagi jsou prostě dva šulini, kteří jsou úplně v jiném vesmíru. Jakmile začneme s prvním tónem, tak až do posledního jsme v nějakém zvláštním transu. Mě moc baví, že tohle máme s Danem společné.

Máte za sebou první desku - jak jste ji nahrávali?

Ivo: Je to kombinace samplů, beatů, virtuálních a živých nástrojů.

Dan: Nahrávání bylo vtipné. Celé album jsme totiž vytvořili a nahráli ve skladu kulis pod DISKem. Proto máme v anotaci napsané, že "lezeme ze skladu rekvizit". Oba jsme v DISKu pracovali v technice, nástroje a mikrofony máme vlastní, takže domluvit se nebyl problém. Výhoda skladů obecně je, že máš k dispozici hromadu věcí, ze kterých se dá ledacos vytvořit.

Ivo: No, měli jsme třeba z molitanu a matrací postavenou buňku pro nahrávání vokálů.

Dan: Já jsem původně chtěl do studia, ale zjistili jsme, že se dokážeme odhlučnit a docela kvalitně nahrávat sami. Chtěl jsem profesionální mix, protože jsem se bál, ale Ivo mě přesvědčil, že dokáže mixovat jako Bůh. Jenom teda master jsme měli profesionální.

Co vás inspiruje?

Dan: Já rád chodím do divadla a na výstavy. Taky politický dění, což je určitě vidět i z toho, že na osmi trackovým albu máme dvě politický věci. Dost mě baví sci-fi, který bych rád zpracoval, a miluju komiksy.

Ivo: Mně nejvíc inspiruje vlastní emoční svět, kterej vždycky vyplácnu do hudby. Způsob, kterým to nacházím, je inspirace mými hudebními vzory. Kdybych měl být konkrétní tak z naší scény určitě Floex, ze světový Radiohead. Vyrůstal jsem na klasickém rocku šedesátých, sedmdesátých let. The Beatles jsou určitě numero uno! Led Zeppelin, The Doors, AC/DC, a pak jsem přišel do alternativních věcí. Staří The Muse mě inspirovali asi nejvíc a Rage Against the Machine. Baví mě fúze rocku a rapu.

Dan: Mě baví, jak jsme každý z jiného soudku. Věci, co tady Ivo vyjmenovával, ani neznám.

Ivo: No, z hip-hopu jsem poslouchal jen The Fugees, The Black Eyed Peas, Mutanty, WWWčka a K7.

Dan: K7? To ani neznám... Já jsem na rapu začínal a je to do teď můj hlavní proud, z kterýho občas uhejbám. Taky s techno kulturou mám vztah. Od patnácti jsem jezdil za města, kde se postavily obrovský stěny z repráků, a trávil tam tři dny v kuse. Pro mě jsou, co se tvorby týče, nejzásadnější WWWčka, protože mi ukázaly, že se to dá dělat jinak. Že to nemusí být jen o Cuba Libre, trávě a holkách.

Ivo: Možná je zajímavé zmínit, že byl vždycky napřed text. Dan ho nějak koncipoval, dal mu strukturu, na jejímž základě pak vznikl track. Dost mě baví a vlastně i inspiruje pracovat tímhle způsobem, protože většina Danových struktur, co jsou v textech, by mě hudebně nikdy ani nenapadly.

Máte hodně specifický grafický vizuál - kdo za ním je?

Dan: Jirka Franta, což je poměrně významnej českej ilustrátor a kreslíř, se kterým se znám. Kdysi jsem totiž spolupracoval s Rafanama, což je výtvarná tlupa. Mají teď výbornou výstavu v Museu Kampa, mimochodem. Zkontaktovali jsme se, když hledali mladý lidi, co dělají rap. Udělali jsme tři klipy a od té doby se přátelíme. Otevřeli mi cestu do výtvarnýho prostředí. Já mu poslal ty naše tracky a řekl mu jen: "Co ti to hodí, to udělej." Udělal něco, co podle mě moc dobře funguje. Řekl bych, že všechny druhy umění je potřeba propojovat. Navíc bez dobrýho vizuálu neprorazíš. Hrát dobrou muziku dneska nestačí.

Myslíš si to, Ivo, jako muzikant, taky?

Ivo: Neřekl bych, že jenom dobrá hudba nestačí. Určitě ale existuje spousta dobrých hudebních věcí, které postrádají kvalitu vlastní prezentace. Třeba u živého hraní prostě musíš umět být na jevišti a něco zahrát. Zažil jsem spoustu koncertů neuvěřitelných muzikantů, kdy ze speakerů šly neskutečné věci, ale z lidí na pódiu nešlo nic. Což ti dokáže celý zážitek zabít.

Dan: Hlavně dnešní doba je náročná svou rychlostí. Člověka, kterej jede tu stěnu na Facebooku, je hrozně těžký zaujmout, protože na to máš zlomek vteřiny. Lidi se nedokážou zasoustředit na jednu věc. Musíš je chytit tím vizuálem.

Jak vnímáte sociální sítě a možnosti propagace, který nabízí?

Ivo: Dan má pravdu v tom, že zrovna tam je vizuál až strašidelně důležitý. Jen díky němu namotivuješ lidi, aby si pustili tvoji hudbu.

Dan: Je hrozně důležitý na tyhle věci nezapomínat; bejt na sociálních sítích funkční. My jsme to i zažili. Ve chvíli, kdy jsme během Startéru rozjeli naši obrovskou kampaň okolo hlasování a každej den jsme jeli opravdu aktivně, sdílelo nás najednou strašně moc lidí. Vytvořili jsme si neuvěřitelně velkou základnu těch, kteří o nás vědí a který v některejch případech i baví věci, který děláme. (směje se)

Všiml jsem si, že drtivá většina vašich tracků nemá pod čtyři a půl minuty, je to záměr?

Dan: No, asi nějak nestíháme říct všechno, co chceme, pod čtyři a půl minuty. (směje se)

Ivo: To byla vyzrálá odpověď! Ne, já mám pocit, že co Dan přestal hulit, tak se neskutečně utrhl ze řetězu. I v textech - protože - my přece nemáme moc částí čistě instrumentálních, nebo částí, kde se nerapuje. Prostě se rapuje naskrz, což je teda i obdivuhodný výkon od Dana vždycky na koncertech. Protože tohle udejchat je naprosto šílený. Není asi špatný mít i kratší věci.

Dan: Tak já se budu snažit psát kratší věci...

Ivo: Ne, tak dneska jakmile nemá něco pod tři minuty, tak ti to v rádiu nezahrajou.

Dan: Ale to už podle mě taky neplatí.

Ivo: No, na velkých jo.

Dan: Ale my stejně do velkýho rádia nemíříme. My míříme maximálně na Radio Wave a na Radio 1, a to kdoví, jestli nás tam vůbec někdy zahrajou. Vždycky jsem chtěl, aby song měl začátek, prostředek a konec a nějakej vývoj, což se mi nikdy pod čtyři a půl minuty nepodařilo. Zatím. Taky jsem nováček v textařství a vlastně v celý muzice.

Kdybyste si pro sebe mohli něco přát, co by to bylo?

Dan: Chci hlavně hrát, chci, aby chodili lidi, nechci ustrnout na jedný formě, chci experimentovat, potkávat se s lidma. Třeba co mi hodně dala Alterna a celá DAMU je styl práce, kdy z ničeho vybuduješ nějakou věc, a když je hotová, tak ji zahodíš a začneš úplně jinak a jinde. Tím nechci říct, že chci zahodit celou formu rapu a dělat třeba balkán, ale chci pořád hledat nové cesty.

Ivo: Já si hlavně opravdu přeju, aby se naše hudba líbila a nadchla co nejvíc lidí. Abychom rychle nevyhořeli, ale spíš dál rostli. Občas v legraci nadhodíme, že nejlepší by byla možnost vzdát se ostatních věcí, které třeba moc dělat nechceme, a pracovat jenom na muzice.

Co vás čeká v létě?

Dan: V létě nás čeká Pohoda [červencový festival ve slovenském Trenčíně, pozn. red.] a Beseda u bigbítu [srpnový festival v Tachově, pozn. red.]. Mě čeká docela náročná sezóna na otáčivým hledišti v Českým Krumlově a možná i někam pojedu! (směje se)

Ivo: Já budu s kapelou Fekete Seretlek cestovat po Evropě - Itálie, Německo, Maďarsko, malé festivaly a tak. I na Pohodě s nima vlastně budeme hrát!

A poslední otázka - jakou otázku byste ode mě rádi dostali?

Dan: Už žádnou, já chci jít na pivo!!

Martin Tilšar.



Dan Kranich (27) - český herec, divadelník, básník a raper, absolvent Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (2016). Mezi léty 2016 a 2018 byl členem Naivního divadla Liberec, v současné době je v angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a spolupracuje s několika nezávislými divadelními soubory.

Ivo Sedláček (29) - český herec, muzikant, tanečník ahudební skladatel, absolvent  Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU (2015), člen skupiny Fekete Seretlek, která ve svých produkcích míchá lidovou hudbu z celého světa. Spolupracuje se soubory Studio Damúza, Lenka Vagnerová & Company, X10, Tygr v Tísni, experimentální prostor Nod, nebo Divadlo Minor.


FOTO: Kajetán Tvrdík