PŘEDÁVÁNÍ CEN DIVADELNÍ KRITIKY - VEČER PLNÝ KURIOZIT

28.03.2019

Ceremoniály většinou nebývají pro zvané hosty zábavnou záležitostí, naopak se stává, že divák spíše neúnosně dlouhý proces udílení cen přetrpí. V půlce večera se lidé začnou pomalu ošívat, protože je připravený program příliš unylý a koupe se v trapnosti konzervativního provedení. Divákova mysl tak pravděpodobně začne utíkat k slavnostnímu rautu - k onomu tradičnímu zaslouženému chlebíčku a sklence či lahvince šampaňského. Divadlo pod Palmovkou, kde se gala večer odehrával, si tuto problematiku jistě uvědomilo, a možná i proto závěrečný raut pojalo velmi střídmě. Samotný ceremoniál se naopak pro mnohé stal nezapomenutelným zážitkem. Program udílení Cen divadelní kritiky byl totiž velmi netradiční. A hlavně maximálně divadelní. Diváci se účastnili spontánního večera plného originálních improvizací, vtipů i skvělých hudebních vystoupení.  

Organizátoři na jevišti vytváří (pravděpodobně kvůli úsporám) velmi praktické a funkční výpravné řešení scénografie. Opona se zvedá a k divákům se seriózně otáčí z plna hrdla zpívající Erika Stárková za doprovodu živé kapely. Na jevišti vidíme jakýsi "mišmaš" kulis z repertoáru Divadla pod Palmovkou. Současně na projekčním plátně sledujeme ingredience na přípravu českého chlebíčku čili "live cinema" z právě uváděného Klatova Fausta. Před plátnem stojí prosklený hrací automat - inscenace Pusťte Donnu k maturitě - a rudý řečnický pult z Mlčení bobříků.

Zanedlouho přichází mladí moderátoři Dianiška a Albrecht, kteří jsou stálými herci Divadla pod Palmovkou. Celým večerem nás dvojice provází bezprostředně, bez strojených gest a předem nacvičených bonmotů. Dianiška přelepuje komunistickou hvězdu na řečnickém pultu plakátem divadelního časopisu SAD, protože by jistě dehonestovala děkovné řeči vítězů v záběrech televizních kamer. Plakát připevňuje nejspolehlivější lepící páskou - GAFOU, která podle Dianišky usnadňuje životy nejen divadelníkům! Bohužel se zároveň dozvídáme nemilou zprávu, že její vynálezce Ross Lowell tento rok zemřel. Moderátorské duo se obratně pohybuje mezi důstojností a přátelsky uvolněnou atmosférou. 

Během ceremoniálu divák postupně zjišťuje funkci oněch náhodně umístěných kuriozit/rekvizit vyskytujících se na jevišti. Hrací automat, ze kterého se děti obvykle úmorně snaží vyklestit chlupatá zvířátka, slouží k naprosto jinému účelu. Pro dnešek z automatu vytahuje ceny (se jmény vítězů) ve tvaru dřevěných rámečků sám oživlý plyšák s řetězem kolem krku.

Dočkalová a Hušek vytváří v jejich předpřipraveném divadélku nápadité "live cinema" s všelijakými předměty. Nejdříve nám přímo před očima připravují vytoužený chlebíček, který se, pokud se na scéně odehrává jiné vystoupení, na projekčním plátně zobrazuje jako jakési intermezzo. Pomocí loutek, fotek, plakátů a plyšáků se sluchátky předvádí či trefně animují nominované herce, tvůrce i jednotlivá představení. Při vyhlášení vítěze nechybí ani padající flitry aneb strouhání mýdla na hlavy malinkých dřevěných panáčků, kteří mají na obličeji připevněnou fotku vítěze! 

Při příchodu režiséra Jana Friče se na plátně objeví otáčející se disko koule (režisérův "trademark") a sami moderátoři ho oslovují kamarádsky "Friky". Frič na otázku, co by si počal s miliardou korun na výpravu inscenace, odpovídá velmi obratně: "Na scéně zavládne světový mír anebo zaměstnanci divadla dostanou konečně řádně zaplaceno." Zpívající Tereza Volánková ohromí svou autorskou tvorbou písníček, jež nazývá "dokumentárním folkem". Podle jejích slov představuje to nejlepší i to nejhorší ze svého repertoáru. První její song začíná slovy: "Chtěla bych se zabít, protože dneska hraju divadlo," a končí "já nemůžu se zabít, protože dneska večer hraju divadlo." Vskutku hořko-sladké.

Dojemným se stává i zlatý hřeb večera v podání Saši Rašilova, který si přichází přebrat cenu za nejlepší herecký výkon - za roli Mefista. Mefistův potměšilý a mazaný charakter si Rašilov na jeviště tentokrát nepřináší. Oceněný herec se poněkud vychyluje ze zajetých kolejí odlehčené atmosféry večera a zatěžuje ji pečlivě připraveným "pravdoláskařením". Usměvavě děkuje i scénografu Stojčevskému, díky kterému se může v divadle pravidelně projíždět opravdovým kamionem! 

Cenu za inscenaci roku přichází předat vážený profesor Jan Císař. Vzápětí se dozvídáme, že pan profesor přijal pozvání na udílení cen jen a jen díky setkání s moderátorem Dianiškou, jinak by si prý v pohodlí domova četl. Podle slov profesora Císaře je pro něj moderátor, ale i herec Divadla pod Palmovkou, Tomáš Dianiška "takový zjev", který mu dává odvahu k životu. Inscenací roku se stává Něco za něco Divadla pod Palmovkou, a tím končí letošní zábavné a výživné udílení Cen divadelní kritiky za rok 2018.

PS: Kromě připraveného vína na rautu žádné chlebíčky nebyly! Jen brambůrky a arašídy! 

Magdalena Malinová 


CENY DIVADELNÍ KRITIKY (ZA ROK 2018)


Nejlepší inscenace

Něco za něco (Divadlo pod Palmovkou)

Ženský herecký výkon

Pavla Gajdošíková jako Maryša (Maryša, Divadlo Petra Bezruče)

Mužský herecký výkon

Saša Rašilov jako Mefisto (Faust, Národní divadlo Praha)

Divadlo roku

Divadlo pod Palmovkou

Poprvé uvedená česká hra roku

Elegance molekuly (Dejvické divadlo)

Scénografie roku

Marek Cpin (scéna a kostýmy) za Mýcení (Divadlo Na Zábradlí)

Hudba roku

Ivan Acher, Sternenhoch (Národní divadlo Praha)

Talent roku

Tereza Marečková (herečka, zpěvačka, muzikantka)


Foto: Miloš Skácel

https://www.facebook.com