PUNK ROCK (ANEB) V HLAVĚ TEENAGERA

29.05.2019

Soubor herců z Pražské konzervatoře se již delší dobu věnuje v Divadelním ateliéru ve Strašnicích neotřelým, provokativním a drsným textům. Tato díla reflektují témata lidského soužení, strádání, psychické nevyrovnanosti, existenciální krize atp. Přes Mayenburgovu hru Pes, noc a nůž, Ravenhillův Bazén bez vody - hořkou a drsně ironickou hru ze světa rozervaných umělců - či Stephensův Punk rock si režisér Filip Bařina obratně pohrává s komplikovanými, silně metaforickými texty, které se často vyznačují volnou strukturou. Zvolené předlohy uchopuje s originálním a trefným autorským viděním, nebojí se riskovat a být provokativní. Stejným způsobem funguje mladičký herecký soubor složený z různých ročníků konzervatoře, který se vymaňuje ze svazující teatrality a reprezentativnosti a herectví uchopuje citlivě a věcně. Hru Punk Rock nastudovanou před dvěma lety pro Divadlo U22 přivádí zpět na scénu festival, zastřešený Městskými divadly pražskými, Nová komedie s cílem poukázat na tvorbu mladých umělců. Inscenace bude rovněž uvedena 1. 6. 2019 na divadelním festivalu Dream Factory v působivých industriálních Dolních Vítkovicích.

Punk Rock pojednává o sympatickém studentovi Williamovi, jehož vnitřní démoni ho natolik ovládnou, až spáchá činy, o nichž se jemu ani divákovi do poslední chvíle pravděpodobně nezdálo. Na Gymnázium ve Stockportu, šedé díře kousek od Manchesteru, přichází do třídy nová studentka Lilly, která svojí přítomností rozdmýchá předešlou vyhrocenou atmosféru a přitíží nejen vztahům ve třídě, ale předně zamilovanému Williamovi a jeho psychickému rozpoložení. Stephensova hra zobrazuje mladou generaci bez filtru. Vhlížíme na ničím ojedinělou třídu maturantů se všemi obvyklými nesnázemi, a to krizí identity, otráveností, přetvářkou, šikanou a snahou být odlišný. Spolužáci tvoří klasickou kombinaci všech ustálených charakterů od utiskovaného "nerda", "nabušeného floutka" v sáčku až po třídní krasavici, šprtku nebo prostě jen fajn holku. Za těmito nálepkami a nánosem otázek, kdo co s kým měl a kolikrát se to stalo, kdo co poslouchá a kdo je z učitelského sboru nejvíc "hot", se však skrývají originální individuality s tužbami a hloubavými myšlenkami. Stephens tak nemilosrdně bourá iluze o naivním, lehkovážném a plytkém životě teenagerů bez těch "opravdových problémů." Komplexností a mrazivým vyobrazením času dospívání nepřímo navazuje mimo jiné na veleúspěšný britský seriál "Skins" z roku 2007 s obdobnou tematikou. 

Neutěšené školní prostředí vystihuje syrová scéna v odstínech šedi. Různými puberťáckými nápisy jako "fake love", "fuck world" nebo "punk is not dead pičo" pomalovaná plechová stěna, pár opravdu opotřebovaných lavic a stejně archaicky vypadající skříňky, které jsou vtipně využívány jako "dveře" na scénu. To, jak herci s dvířky často razantně třískají, trefně ukazuje na mladou nerozvážnost, horkokrevnost a ledabylý vztah k školnímu prostředí. Herci s nábytkem házejí, stoupají si na něj, dokonce dojde i na klasické lepení žvýkaček. Celým příběhem doslova prosakuje "puberťácké sexuchtivé uvažování", které jednání postav silně ovlivňuje. Lily se této atmosféře rychle přizpůsobuje a při dialogu s chlapcem Nicholasem lascivně roztahuje na židli nohy do dálky, rozepíná si kalhoty a nechává ho prozkoumávat místa, jemu ještě neznámá. Studenti, nejčastěji chlapci, při sprostém nadávání a vtipkování doslova ostentativně znásilňují lavice či své spolužáky provokativními pohyby. Chvílemi se třída proměňuje v animální rej, klec plnou hladových zvířátek. Herci tyto odvážné situace berou za své a bez okolků se s nimi ztotožňují. Autentičnosti a síle obrazů hraje do karet i "nízký věk" herců, kteří víceméně hrají své vrstevníky.  

V centru plechové stěny se nalézá průhledné plexisklo fungující primárně jako vhled do Williamovy hlavy. Na začátku pozorujeme Williama, který sedí v bílém roláku připomínající svěrací kazajku a vede dialog s hlasem. Zda se jedná o hlas psychologa, muže vedoucí kriminální výslech či se pouze ocitáme ve Williamových představách není zpočátku jasné. Díky různým indiciím v nás zesiluje pocit, jako by se William změnil v "dirigenta" jevištní akce a my se stali vězni v pomatencově hlavě. Pozorujeme jeho spolužáky, kteří pod taktovkou pološíleného chlapce padají jak loutky k zemi, zastavují se a podle jeho potřeby se zmrazení probouzejí. Jako by nám byl přehráván příběh z video kazety, která se zasekává, a tím nás přepíná zpět do reality. Dynamičnost a gradace scén díky jisté epizodičnosti a častému hudebnímu orámování přechodů chvílemi upadá. Nicméně v závěru herci gradují napětí a na nás doléhá absolutní tíseň z toho, jaké to je, když spolužák z ničeho nic vytáhne zbraň a ono není úniku! Po rachotící, ohlušující a krvavé střelbě nastane ticho. Slyšíme opět onen hlas, pozorujeme Williama, který se s podezřelým klidem houpe na židli, a my si stále nejsme jisti, kde jsou hranice reality a co je pouhá Williamova imaginace a co se vlastně na škole ve Stockportu událo. Ať se chováš, jak chceš, i když se snažíš vyjít všem vstříc a být přátelský/á, šikana si tě může najít vždycky. Představení Punk Rock poukazuje na stěžejní problémy teenagerů, a jak je obtížné v tomto brutálním prostředí, které neustále zkouší hranice tvého zdravého rozumu, bojovat a nezbláznit se. 

Magdalena Malinová


PUNK ROCK

Simon Stephens

Divadlo U22


Režie: Filip Bařina

Dramaturgie: Dominik Jetel