RANDOM ENCOUNTERS RETREAT CENTER

15.06.2019

english below ↓


Zkus být na chvíli někým jiným. Jaké to je? Cítíš rozdíl? Anebo už se neumíš odpoutat od svých myšlenek na okolní svět?

Malé divadlo Řetízek je přetvořeno do podoby útulného obýváku s polštářky, květinami a perským kobercem. Do sálu jsou v 15minutových intervalech vpuštěni pouze 3 diváci a tvůrkyně projektu pocházející z Finska fungují jako průvodkyně jakýmsi terapeutickým procesem. Diváci se naopak stávají účastníky terapie, kteří se na nastavený, pomalu plynoucí čas a především na sebe musejí koncentrovaně napojit. Dostáváme postupně tři úkoly.

Jsme vyzváni soustředit se pouze na námi vybranou květinu. První úkol je totiž zaměřen na uvolnění naší mysli a neustálé vrstvení myšlenek okolo dalších povinností a aktivit. V dalším si vybavujeme lidi nebo každodenní věci, které nás obklopují, a my už si ani neuvědomujeme jejich přítomnost. Udělejme si tedy chvilku a vyslovme si, v čem nás obohacují? Nakonec se přesouvám do zadní části Řetízku za závěs. Oblékám si falešné těhotenské břicho a nasazuji si přes něj modré volné šaty. Jako poslední úkol totiž dostáváme na výběr ze dvou postav, kterými se na další hodinu máme stát.

V KAFE DAMU potkávám několik dalších nastávajících matek s bříšky i jiné lidi v neobvyklém převlečení. Jsou to také hrající diváci, nebo obyčejní lidé? Společně s oblečením dostávám také sto korunu na nápoj, který by naše postava chtěla pít, tašku s makronkami a konfetami na oslavu početí a dva články. Texty pojednávají o dětech s Downovým syndromem a matce, která se rozhoduje, zda takové dítě chce mít, či ne.

Tvůrkyně koncepce zejména skrze třetí úkol pokládají tabuizovaná témata, která v kostýmu na veřejnosti divák vnímá mnohem silněji a naléhavěji, přestože se ho problematika ani vzdáleně nemusí týkat. Na převlek si totiž po chvíli přivykne, splyne s ním a najednou je velice těžké nebrat položenou otázku osobně. Když se vracím zpět do sálu, nepřicházím se svou jasnou odpovědí a jsem ráda, že pro tuto chvíli můžu nepravé břicho odhodit.



Try being someone else for a moment. What's it like? Do you feel a difference? Or can you not detach yourself from your thoughts about the world around anymore?

The small theater Řetízek is transformed into a cozy living room with cushions, flowers and a persian rug. Only three viewers are admitted into the auditorium in fifteen minute intervals and the Finnish authors serve as guides through a therapeutic process of some sort. The viewers become participants in the therapy, who have to concentrate and connect to the set, slowly passing time and mainly on themselves. Over time we are given three tasks.

We are asked to focus only on a flower of our choice. The first task aims to relax our minds and the constant piling up of thoughts about other obligations and activities. In the next one we recall people and everyday objects which surround us and we are no longer consciously aware of their presence. Let's take a moment and say out loud how they enrich us. Finally, I move to the rear portion of Řetízek behind a curtain. I put on a fake pregnant belly and a loose, blue dress. For the final task, we choose one of two characters whom we will become for the next hour.

In KAFE DAMU I encounter a few more expecting mothers with bellies and other people in unusual apparel. Are they also acting viewers or regular people? Along with the clothes I'm given a hundred crowns for a drink that my character would like to have, a bag of macarons and confetti for a celebration of conception and two articles. The texts talk about children with Down's syndrome and a mother who is trying to decide whether to have a child like that or not.

Authors of the concept ask, especially through the third task, about taboo topics which the costumed viewer in public perceives much more strongly and acutely, even if the topic doesn't even remotely involve them. One grows used to the costume after a while, melds with it and suddenly it becomes very hard not to take the asked question personally. Upon returning to the auditorium I still don't have a clear answer and I'm glad that I can take off the fake belly for now.

Sarah Slavíčková


PŘEKLAD: František Nový