SE ŠPORKEM AŽ K ŽIDOVSKÉMU HŘBITOVU

22.08.2020

Hana Frejková mluvila o svému vztahu k sentimentu a nostalgii. Koncertem Jidiš ve třech sice festivalový výlet končil, ale tahle věta mi utkvěla. Možná, že celý festival, který se obrací zpět k baroku, si v sobě nese určitou míru nostalgie, stejně tak jako se vzpomínky, které během něj vznikají, promění v sentiment. Když si vzpomenu na včerejší výlet, mám pocit zjevení, něčeho, čeho se už znova nedotknu.

Dav nadšenců doprovázený psy a dětmi následuje Aleše Pospíšila. Fokus na židovská témata dodává všemu tajemný nádech kabaly. Terezie Dubinová nám však v Kulturním domě ve Vlčkovicích osvětluje alespoň některá její zákoutí. S židovskou kulturou má oblast kolem Kuksu, ale celkově Česko, silný vztah. Barokní rozlet si cestou lesem doplňujeme o další kontexty. Šém, který znamená jméno boží, metaforicky nacházíme v údolí Bokuš. Lukáš Pelc vypadá, jako kdyby vypadnul z náboženské ikony. Když Stanislav Bohadlo poprvé zapíská na flétnu, po stráni se rozeběhne stádo koz. Atmosféru, kterou nevymyslíš, nenarežíruješ ani nepřipravíš. A tak všichni sedí v trávě, vnitřně ztišení a poslouchají stesk drozda kvíčaly po hraběti Šporkovi. Nedivím se, že se Špork uzavíral právě do tohohle údolí. Najednou pochybuju o tom, zda může být tak klidné místo v dnešní době vůbec skutečné.

"Doufám, že takhle budu vypadat, až budu stará!" Vůbec nevadí, že technika selhala. Přítomnost kamenné zdi židovského hřbitova ve Velké Bukovině a příroda všude kolem vyžadují jemnost. Světské židovské písně v sobě obsahují neskutečnou energii, stejně jako Hana Frejková. Opravdová diva! Slunce všude rozptyluje zlato a já jsem nostalgická dopředu.

Ema Šlechtová


FOTO: Michal Stránský