STOPY ZBLOUDILÝCH

11.06.2019

Peter Handke je jeden z nejznámějších současných německy píšících spisovatelů, kterého je těžké nejen interpretovat, ale také inscenovat. Inscenace Stopy zbloudilých, s podtitulem dramatická báseň, groteskní a syrová v režii Miroslava Bambuška byla uvedena v české premiéře.

Různorodé postavy, které leckomu mohou svými dialogy připomínat vlastní každodenní zkušenosti, bloudí a tápou v blíže neurčeném čase, v blíže neurčeném prostoru Divadla X10. Scéna je ohraničena jak na balkoně, tak ve spodní části sálu velkými látkami z umělé pytloviny. V druhé části představení je látka stažena a divák vidí celý prostor (i zákulisní).

Poté, co se v sále zhasne, usedá poslední divák - jakýsi průvodce a komentátor celé inscenace, jehož ztvárňuje charismatický Miloslav Mejzlík. Tento "divák" občas do představení zasahuje, komentuje jej, doplňuje, vede filozofické otázky atp. Skrze vyříznuté průchody v pytlovině vchází do prostoru dvojice, trojice lidí, kteří mezi sebou vedou kratičké dialogy. Nejprve se jedná o komické chvíle, doplněné příjemnou hudbou. Posléze se však zrychluje tempo a dialogy nabírají ráznějšího a agresivnějšího charakteru, se kterým znovu koresponduje i hudební podkres. Na scéně se dokonce objevuje i pes, který na slovo poslouchá svého pána. Sedne si, lehne si, překulí se, aportuje. Osobně nejsem zastáncem názoru, že zvířata na jeviště nepatří. Nicméně je pro mě důležité, aby jejich zapojení do hry bylo funkční a opodstatněné. Zde díky situacím, ve kterých se pes objevuje, cítím z režisérského záměru jistou formu nadsázky a grotesknosti nad samotným Handkeho textem.

Za zmínku stojí, že se jedná o jednu z mála inscenací, která od začátku přitáhla moji pozornost a udržela ji až do samotného konce. Je to zajisté tím, že se na scéně pořád něco děje, herci a další účinkující hrají svižně, s plným nasazením. Zejména pak výkon Jakuba Gottwalda (jak herecký, tak pohybový) přitáhne divákův zrak nejvíce.

Interpretace je nicméně obtížná. Jediné, co se mi vybavilo díky scéně s podobou koncentračního tábora, je téma, které je a zřejmě i bude stále aktuální - špatná komunikace mezi lidmi, neschopnost a neochota si vzájemně vyjít vstříc, pomáhat si či dokonce společně vedle sebe žít.

Marek Linhart


FOTO: Dita Havránková

https://www.divadlox10.cz