THE HOLE AND MINOR MATTERS

07.06.2019

english below ↓


Švýcarský soubor se v performanci rozhodl prozkoumat nic, díru, která zůstane po něčem. Naštěstí se to netýká samotné scény, a tak už po příchodu divák vidí dva kovové stojany, kdy na jednom visí kousky zrcadel velmi abstraktních tvarů, trochu podobné kaňkám. Druhý je prázdný a před ním leží obdélníková zrcadla s vyříznutým vnitřkem. Poslední částí vizuálu jsou dva LED pásky stočené do podobných tvarů jako zrcadla.

K tomuto obrazu se hned o začátku přidává industriálně laděná hudba a až rituálně provedené zatažení závěsů performerem. Anotace hlásá, že budeme zkoumat a hledat potencionální vznik něčeho z ničeho, proraženou hranici mezi těmito stavy za pomoci kousků nalezeného skla. V rámci celé produkce se s nimi postava seznamuje a zkoumá jejich tvary, nejčastěji nasazováním na své nohy a ruce. S nasazenými kusy poté v neumělém a skoro až pohanském rytmu za doprovodu hudby putuje po prostoru... Nejprve doprostřed a poté k druhému stojanu. Během této cesty se i zastaví, jelikož musí jejich tvar prozkoumat lépe, aby mu držela na těle. Celý tento výjev i díky intimnímu osvětlení LED pásky vytváří až magickou atmosféru. Ovšem nejsilnější moment pro mě nastal, když se na mě performer díval odrazem jedné odrazné plochy, která mi nejvíc spojila ono nic a něco. V ten moment jsem měl pocit, že ačkoli se tu jedná o nic, nikdy není úplné a právě s tím zbytkem je možné pracovat a se zbytkovým odrazem toho původního můžu vytvořit něco nového a unikátního.

Působivému vystoupení, které Vás nejvíce nadchne svou vizualitou a momenty, chybí podle mě jen jediná věc. K autentičnosti nějakého pozůstatku působily tyto odrazné plochy až moc "hezky" a nově. Lepší efekt by určitě přinesly ošuntělé a staré kusy, jež by opravdu vypadaly jako právě přivezené ze skládky.



A Swiss ensemble decided to explore nothing, a hole that is left behind by something, in their performance. Luckily this doesn't describe the scene itself, and so as soon as the viewer arrives, they can see two metal stands, fragments of a mirror carved into very abstract shapes resembling blots hanging from one of them. The other is empty, with rectangular mirrors with cut out centers laid in front of it. The last part of the visual are two LED strips twisted into similar shapes as the mirrors.The picture is accompanied from the start by industrial sounding music as well as almost ritual closing of the curtains by a performer. Annotation exclaims that we will investigate and seek the potential creation of something out of nothing, a breached border between these states with the help of shards of found glass. Throughout the production, the character becomes familiarized with them, examining their shapes, most often by placing them on their hands and feet. Then, equipped with the fragments and accompanied by music, the character sets out on a journey around the area in a rugged, almost pagan rhythm. At first they go in the middle, then to the other stand. During this trip they stop, as they have to explore the fragments' shape better, that they may better fit their body. This scene, partly due to the LED strips' intimate lighting, creates an almost magical atmosphere. For me however, the most powerful moment came when the performer looked at me in the reflection of one of the reflective surfaces, which connected that very nothing and something the most. At that moment I felt that although we were dealing with nothing, it is never complete and the remainder can be worked with and I can use the residual reflection of the original to create something new and unique.

This impressive performance which will impress you the most with its visuality and moments is missing only one thing in my opinion. The reflective surfaces looked too "pretty" and new to look like authentic leftovers. Old, worn pieces that look like they were just brought in from a junkyard would provide a better effect. 

Jakub Liška


PŘEKLAD: František Nový