TOAST: THE COVID CURE

04.03.2021

#COVIDOVÉZÁPISKY #MAGDALENA Utišuju budík, je 5:30 ráno a já jsem po první minutě vyčkávání na zklidnění rozdivočelýho tepu z anarchistickýho tónu budíku překvapená, že se vlastně cítím fresh. Po tomhle pandemickém roce nevidím smysl v ponocování a můj biorytmus se svévolně nastavuje na denní režim slepic. Kolem jedenáctý večer jsem vždycky done a při představě dalšího dílu Gillmorek, zatímco mi bude modrý světlo z počítače vypalovat do hlavy další prapodivnej sen, říkám dost.

Oblíkám si modré tričko s velikým nápisem Toastárna na zádech, vyžehlenou zástěru opatrně roluju do batohu. Řasenka, rtěnka a hlavně náušnice! V tomhle outfitu si připadám jako děsnej pracant a zároveň si chci zachovat aspoň trošku toho nedbalýho francozskýho šmrncu. S úderem šestý čekám na spoj. Princezna vysokoškolačka a ještě k tomu divadelnice se sráží s realitou a diví se, že kromě lidí z ústeckejch továren i vinohradský jezdí do práce takhle brzy.

Můj pracovní spot se jmenuje bulkárna - je libo svačinku šunkovou, mozzarelovou anebo krůtí s našim Coldou (coleslaw!). Jelikož jdeme s dobou, máme i bezlepkový! Mažu nějakou tu třicátou domácí podmáslovou bulku a sním o tom, že si ji za hodinu koupí jeden z desítky krásnejch holešovickejch architektů s fakt hodně designovym batůžkem. Největším bonusem tohohle milovanýho rodinnýho podniku, který mi seslalo samo nebe, je, že vůbec nevadí, když občas sem tam pár plátku šunky krůtí nebo tý od kosti zblajznu. Nejlákavější je asi ta grilovaná slanina v medový sojovce, co dáváme do tzv. LBTéček. Vzadu na bulkárně je to moc prima, práce s jídlem tě extrémně uspokojuje a tvá hlava se příjemně čistí v zenovém obláčku. Po čtyřicátém zabaleném toastu přichází to potřebný vysvobození a správný vzrůšo! Běžíš dopředu za bar a jdeš na toasty zapečený. Každý je třeba předat do sedmi minut a mě fakt baví vytvořit krásnej vymazlenej toast v rekordním čase.

Cestou do mojí bulkárny vždycky pokukuju po pekařích, jejich ruce doslova tančí s tou heboučkou béžovou a nekonečně roztahující se hmotou, která si pak roztomile kyne v pelíšku v kynárně. Máme opravdu skvělýho šéfa, kterej svůj chléb dopracoval za roky vylepšováků k dokonalosti. Ten si dokonce hoví v míse tři dny a jednou denně se musí otočit a prohmatat. Ještě jsem se nestihla přiznat! Mojí nabytou covidou úchylkou je totiž hnětení, šahání a pozorování kynutýho těsta, který moje výbuchy roztomilosti katapultujou asi stejně jako deset štěňátek.

Miluju divadlo a všechno to hemžení okolo něj. Doba je ale zlá a nepřející a já kromě toho dřepění u počítače - od online semináře, k online knížce a pak ještě k online psaní, postrádám něco hmatatelnýho. Cokoliv, na co můžu šáhnout nebo se někam hnout a ono se opravdu něco skutečnýho stane. Všechno to toastování mě paradoxně za celej ten monolitej rok nabíjí asi nejvíc! Konečně se cítím živá a pro něco zapálená. Chodí se do přírody, pečou se domácí chleby anebo se kupujou činky na doma. Nicméně filosofie okamžitýho výsledku je podle mě pro tuhle dobu nový antidepresivum. Moje existence proto teď ulpívá na obrazu toastů jako ready made art.

Magdalena Malinová