U HŘBITOVNÍ ZDI

22.08.2020

Na hřbitovní zeď pálí slunce. Jen na pár míst. Zbytek pod sebou schovávají vzrostlé listnaté stromy a poskytují tak dost vlhkosti místním živočichům, kteří žijí uvízlí v kamenech. Prolézají labyrinty vysychající hlíny, trousí se chodbičkami a zapomínají na oslepující jasnost denního světla. Dokud se neobjeví dost zvědavé dítě, nezačne za kamínky tahat a hledat alespoň jeden, který by se ze staré zdi uvolnil. Pak se v drobném proudu, jako když pramení řeka, vylije ze zdi množství brouků a začnou hned slepě lapat po tmě, kterou ztratili.

Dítě na ně kouká nejprve zděšeně. Odhrne si ulepené zpocené vlasy z čela a na hřbetu ruky mu zůstane rozmázlá muška. Otře ji do špinavých lněných kalhot a klekne si k několika broukům, kteří dopadli do trávy a teď se tam na zádech nuzně zmítají. Dva se dítěti líbí, mají velké havraní krovky, stejně havraní jako vlasy, které se mu teď lepí na upocené čelo a šíji. Pod stínem stromu však tráva zůstala po ranní rose trochu vlhká a teď se zbytky vody vsakují do starého lnu, zatímco si dítě kleká k černým broukům a chystá se je obrátit na nožičky, aby se přestali bezmocně rvát na hřbetu o pevnou zem pod nohama.

Zachrání je.

Jeden z brouků párkrát klopýtne na nestabilních stéblech trávy. Pokusí se vzlétnout - pomalým kývavým letem se přibližuje k dítěti, které sleduje sluneční paprsky proměňující černé krovky v barevnou paletu. Tichý hmyz se zastaví těsně před okem dítěte, které v něm poprvé spatří svůj odraz. Velká kštice tmavých hustých vlasů zacuchaných na každém centimetru, zamazaný obličej od špíny a potu, šokované oříškové oči a rty rozpraskané nedostatkem vody. Malá dívenka si před broukem snaží vyčistit zašpiněný krk a roztržený cíp rukávu košile se jí zasekne o malý přívěsek s hvězdou na krku.

Brouk jí vlétl do oka a oba zmizeli od hřbitovní zdi. Pod vyviklaný kámen ve vlhké trávě se začal shromažďovat hmyz.

Za hřbitovní zdí se rozezněla táhlá hudba a tichý zpěv. Tenký hlásek rozesmutněle tkvěl v jidiš písních a kámen s brouky se zaklínil zpět mezi své.

Alexandra Ratajová


FOTO: Michal Stránský