V MUZIKÁLU SE PÍSNIČKY MUSÍ VYPRÁVĚT A NE JEN ZPÍVAT

17.07.2019

#MUZIKÁL Když se řekne M U Z I K Á L - co vidíš? Co slyšíš? Co cítíš? Potkal jsem se se dvěma čerstvými absolventy JAMU oboru Muzikálové herectví Tamarou Dikyovou a Dušanem Krausem a nahlédl do světa hudebního divadla. Do světa, o kterém se už leccos napovídalo, leccos navymýšlelo a ze kterého současní činoherní ultras dostávají osypky. Jaké to ale doopravdy je, být dnes mladým muzikálovým hercem?


NA SLOVENSKU MUZIKÁLOVÁ SCÉNA TÉMĚŘ NEEXISTUJE

Vy oba pocházíte ze stejného města. Jak dlouho se znáte?

Dušan: Až od JAMU.

Tamara: Na přijímačkách jsem za ním přišla a říkám: "Umíš zpívat?" A Dušan: "Tak, jako - jo." "Tak fajn, seš se mnou ve dvojici!" A až pak jsme zjistili, že jsme oba z Bardejova.

Dušan: Tamča tam nebydlela a já studoval konzervatoř v Košicích a ona v Bratislavě, takže jsme ani neměli šanci se potkat.

Věděli jste hned, že chcete dělat muzikál?

Dušan: Já jo, ale měl jsem alternativu - kdyby mě nevzali na konzervatoř, šel bych na hotelovku na kuchaře, protože od dětství rád vařím.

Tamara: Já málem studovala medicínu, protože na konzervatoř mě vzali až na odvolání. A maminka mě nechtěla pustit do Bratislavy, jsem z malé vesnice, kde se všichni známe.

Na VŠMU v Bratislavě se nedá studovat muzikál?

Dušan: Ne. Byl tam, ale snad po jednom cyklu ho zrušili. Pravda je, že na Slovensku muzikálová scéna více méně neexistuje. V Bratislavě je maximálně Nová scéna, v Prešově je muzikálové divadlo a občas se udělá muzikál v Nitře.

Tamara: A soukromá produkce.

Dušan: Jo. Ale rozhodně to nefunguje jako v Česku, že každé oblastní divadlo udělá jednou za rok muzikál.

Jaká jsou hlavní úskalí muzikálového herectví?

Dušan: Hodně činoherců si myslí, že v muzikálu se jen hraje, pak se něco odzpívá v nějaké póze a hraje se dál. Ale písnička posunuje děj, a proto je taky potřeba ji zahrát a odvyprávět.

Tamara: Těžké jsou i rychlé herecké střihy v písních. A hlavně není legrace zpívat čistě, když se člověku klepe hlas, protože má slzy v očích, a vůbec udržet jakoukoli emoci s pěveckou technikou dohromady.

Dušan: Píseň taky znamená omezení tempa. Na činohře může herec odehrát emoci v situaci, jak sám chce, protože má možnost volně natahovat a urychlovat čas. Ale zahrát třeba něco vážného a vědět, že mám k dispozici jen 15, nebo 20 vteřin, není lehký.


ČEŠTINA JE CIZÍ JAZYK

Máte dobrou češtinu - byla to podmínka k přijímačkám?

Dušan: Nebyla. Paní Talpová, která vedla náš ateliér, je dabingová režisérka a herečka, takže nás vycepovala.

Tamara: Do teď nás opravuje. Nejhorší na češtině jsou délky samohlásek, klidně i tři v jednom slově, hrůza! My z východního Slovenska všechno zkracujeme jako Ostraváci. Já už s tím bojovala v Bratislavě, kde jsem musela mluvit hezky slovensky a nešlo mi to.

Dušan: Ve slovenštině existuje zákon o rytmickém krácení, což znamená, že v jednom slově nelze mít víc než jednu délku. Vždycky když se nabízí druhá, dá se dvojhláska.

Tamara: Pak je problém "l" a "d".

Dušan: Člověk by si řekl, že nejhorší bude "ř". Vůbec! Hrozný je, že čeština má jiný "d", "t", "č", "š", úplně všechno.

Tamara: Tohle mě vlastně překvapilo! Kolik hlásek je jiných. Nicméně naučit se psaný text není problém, potíž je, že ve chvíli, kdy člověk neumí správně mluvit, je omezený v improvizaci, takže když mu replika vypadne, všichni v něm poznají cizince.

Dušan: Paní Talpová vždycky říkala, ať to nebereme jako dva podobné jazyky. K češtině prý máme přistupovat jako k cizímu jazyku, jehož jedinou výhodou je, že mu rozumíme.

Co byste řekli někomu, kdo přemýšlí o tom, že půjde studovat muzikál?

Tamara: Ať nejde! (směje se)

Dušan: Ať se připraví, že nebude mít žádný volný čas. Za vším je neskutečná práce, kterou pak ale na jevišti ne každý vidí a uvědomí si ji.

Tamara: Je fakt, že já jsem kolikrát třeba dva týdny nezavolala mamce, protože jsem si na to vůbec nevzpomněla.

Dušan: A hlavně, ať to jde studovat s tím, že to chce dělat a ne, že to chce zkusit. Protože když chce jen zkusit, jestli u toho vydrží - nevydrží. Nikdo ho do ničeho nebude nutit. Buďto bude mít vlastní iniciativu a bude se po nocích učit texty a opakovat choreografie, nebo to nezvládne.


NĚKDY SI PROSTĚ POTŘEBUJEME POSLECHNOUT TICHO

Musíte zpívat každý den?

Tamara: Měli bychom. Hlasivky jsou sval a měly by se trénovat. Ale k posilování stačí, i když člověk jen mluví technicky správně.

Dušan: Měly by se udržovat ve formě, to jo, ale taky potřebují oddych. Třeba když jsme hráli každý večer Kareninu a přes den k tomu nahrávali všechny její písničky na CD, zjistil jsem, že už fakt potřebuju klid.

A zpíváte si někdy "jen tak"?

Tamara: Furt! Slyším, začnu, improvizuju, hledám, opakuju texty, melodie, pořád...

Dušan: A je jedno, jestli jedu tramvají, autobusem, myju nádobí nebo se sprchuju, prostě kdykoliv.

Tamara: Ale jsou taky dny, kdy nemůžu slyšet vůbec nic, potřebuju ticho; jdu na procházku a nedám si sluchátka. Potřebuju naslouchat přírodě.

Dušan: Souhlasím.

Jakým způsobem tvoříte své postavy?

Dušan: Zamyslím se, co ve mně evokují, to si dohledávám a z toho je stavím. Když jsem studoval Konferenciéra v Kabaretu, koukal jsem na Batmana, protože jsem v té postavě viděl hodně z Jokera.

Tamara: Mě zajímal příběh Schneiderové, když už jsme u Kabaretu, a z něj mi nakonec všechno vyrostlo. Tenhle způsob práce byl pro mě úplně nový, jinak totiž ráda sleduju lidi, pohledy, gesta, výrazy, a pak je třeba použiju.

Jakou roli byste si rádi zahráli?

Tamara: Štěpku z Petrolejových lamp. To je moje! Já strašně ráda trpím na jevišti.

Dušan: Sweeneyho Todda nebo toho bratra v Žítkovských bohyních. Mně hrozně baví hledat u vyšinutých lidí, postižených nebo psychopatů, co je vede k jejich jednání.

Co máte na muzikálech rádi?

Tamara: Reprízy. Protože mám čas osvojit si i věci, které mi během zkoušení nešly. Na každou jednu se těším, co se stane, kdo bude v jaké náladě a co nového v tom najdu.

Dušan: Rozmanitost, a nejenom repríz, celkově té práce. Někdo v práci celý den sedí za počítačem. A mně se na muzikálovém hraní líbí, že každý den, každý týden, je úplně jiný. Nikdy nemám stejnou středu jako pátek.

Tamara: Tak jim se taky někdy ten počítač porouchá, že jo...

Dušan: Jo, ale tady můžeš půl roku dělat činohru, pak nazkoušet muzikál, dělat v dabingu, tančit, je toho spousta. Já nevydržím sedět na zadku, takže tohle je přesně pro mě.

Co vás čeká v létě?

Dušan: Trošku oddech od divadla. Musím napsat diplomku. A v srpnu derniérujeme Kabaret na festivalu Divadelní Luhačovice.

Tamara: A aspoň na týden domů!

Martin Tilšar.


Tamara Dikyová (23), muzikálová herečka, zpěvačka (alt-mezzosoprán), absolventka hudebně-dramatického oboru Církevní konzervatoře v Bratislavě a Muzikálového herectví JAMU (Anna Karenina: Anna Karenina, Kabaret: Slečna Schneider, Zítra to spustíme: Karla Rašínová), hostující herečka Městského divadla Brno a Slováckého divadla.

Dušan Kraus (23), muzikálový herec, zpěvák (baryton), absolvent hudebně-dramatického oboru Súkromného konzervatória Zádielská 12 Košice a Muzikálového herectví JAMU (Anna Karenina: Alexej Vronskij, Zítra to spustíme: Dr. Alois Rašín, Komentátor).


FOTO: Divadlo na Orlí