#COVIDOVÉZÁPISKY #MARTIN: Sedím v prostorné hale, bledé dlaždice, sedačky z nerezu a všude samé dveře. Tělo, které všude nosím s sebou, je prosáklé adrenalinem. Do nervózního ticha se ozývá pokašlávání přítomných a vyzvánění nově zobrazovaných čísel. Každou chvíli se někdo zvedne a nenávratně zmizí v přiřazených dveřích. Úplně ho spolknou.

JEZÍRKO

19.04.2021

#POVÍDKA #ALICE Letní slunce pálí za krkem. Vypaluje pihy na mé bělostné pleti a mně je jedno, že se spálím a bude to svědit. Hladina jezera se pohupuje v rytmu swingu okolních stromů. Jemný vlnky místy narušují kolečka od ryb, co dávají vědět, že někde v hlubinách existují. Eva má nádherné růžové bikiny, zatímco já vedle ní ležím...

#POVÍDKA #ALEXANDRA Šla jsem po ulici, když poprvý začalo sněžit. Teď už sněží často, už na tom neni nic divnýho. Šla jsem do práce, byla ještě tma - kolem sedmý ráno - a najednou se to vyřinulo z oblohy. Tisíce a tisíce sněhu. Neobratnýho sněhu, kterej se nedá moc popisovat, protože působí vždycky jako kýč. Ale nesněžilo na...

#COVIDOVÉZÁPISKY #MARTIN: Lidská společnost vinou vlastní rozmařilosti dospěla do svízelného bodu. Již minule jsem hovořil o tom, jak je těžké sehnat zaměstnání na volném trhu práce, když za sebou vláčíte dva vysokoškolské tituly. Ještě horší, než překvalifikovanost žadatelů o pracovní místo, je jejich velké množství. Vinou toho zatraceného...

#COVIDOVÉZÁPISKY #MAGDALENA Utišuju budík, je 5:30 ráno a já jsem po první minutě vyčkávání na zklidnění rozdivočelýho tepu z anarchistickýho tónu budíku překvapená, že se vlastně cítím fresh. Po tomhle pandemickém roce nevidím smysl v ponocování a můj biorytmus se svévolně nastavuje na denní režim slepic. Kolem jedenáctý večer jsem vždycky done...

#COVIDOVÉZÁPISKY #MARTIN: Když jsem byl mladý - a většina z vás si tu dobu snad bude pamatovat - byla na trhu práce módním hitem vysoká škola. Po vysokoškolských pozicích byl hlad a ne každý náctiletý dokázal nějakou takovou vystudovat. Pamatuješ, ne?

PIPETKA

13.02.2021

#COVIDOVÉZÁPISKY #ALICE Tak jsem tady. Budova v nejmenované části Prahy, můj urputnej prst na zvonku a ještě urputnější pohled zdravotní sestry, která otevírá dveře.

OFINA

19.01.2021

#POVÍDKA Ovzduší přízemního bytu bylo prosáklé výpary zahnívajících potravin, propoceného oblečení poházeného kolem a plísní ze zdí. Všechny ty pachy se mísily s Aliciným pižmem. Žila v tom už dlouho, čichové buňky si po nějaké době přivykly. Mezitím klesla ze stojatého vzduchu v pokoji vrstva prachu a obalila surovou betonovou podlahu, ze...

zbytky

06.12.2020

V hubené ruce se klepe žiletka. Je v ní zaklíněn jeden chlup z nohy, který žiletka odstranila přechozí den. Jinak je čerstvá a čistá, zatím se na ní neusadila žádná špína, vodní kámen ani rez.

OTEC A DCERA

03.12.2019

#TIŠTĚNÉČÍSLO Zaklapne zrcátko a zamyslí se, jestli to není přes čáru, přejít od dcery k otci v jednu jedinou noc.

Tak si na naší platformě udělám první výtvarné okénko, protože chci vzdát hold jednomu z mých nejoblíbenějších malířů! Před pěti lety zemřel Jiří Načeradský (9.9. 1939, Sedlec - 16.4. 2014, Praha). Svými díly je zastoupen například ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hl. města Prahy, většiny regionálních galerií v ČR, Muzea Kampa, Galerie...